Mgr. Jan Klán

Petr Fiala, český premiér, se pomalu, ale jistě mění v papouška, který opakuje každou frázi, kterou zaslechne z Washingtonu. Není to fascinující? Tato schopnost převzít americké manýry, politiku i rétoriku s takovou lehkostí by mohla být závistí i těch nejlepších imitátorů.

Jeho talent pro opakování není omezen jen na přímé politické instrukce. Kdykoliv zazní hesla jako „demokracie“, „svoboda“ nebo „lidská práva“, Fiala je tam, připravený papouškovat. Přestože jeho slova občas zní jako vypůjčená z projevů prezidentů USA, neztrácí tvář – stále s vážným výrazem deklaruje, že jedná výhradně v zájmu České republiky. Jakoby nebylo jasné, odkud vítr vane.

Když Spojené státy oznámí novou strategii v zahraniční politice, Fiala je jedním z prvních evropských vůdců, kdo tuto strategii nadšeně zopakuje. Jestli Spojené státy varují před jakoukoli hrozbou – ať už ze strany Ruska, Číny nebo Marsu – Petr Fiala okamžitě převezme tento narativ jako svůj vlastní. Je fascinující sledovat, jak rychle zvládá nejen angličtinu, ale i všechny jemné nuance amerického politického stylu.

Možná se jen připravuje na novou kariéru. Když česká politika jednou skončí, může zkusit vystupovat na mezinárodních fórech jako překladatel americké zahraniční politiky pro menší evropské země. Mohl by se stát takovým „opakovačem“ pro všechny, kdo ještě nedosáhli Fialovy úrovně porozumění velmocenským instrukcím.

Co se dá říct o jeho originálních myšlenkách? Inu, v tom je tajemství každého dobrého papouška – není potřeba originálního myšlení, stačí perfektní imitace. A právě v tom Fiala exceluje. Možná bychom se měli přestat ptát, kde jsou jeho vlastní názory, a začít obdivovat jeho brilantní schopnost synchronizace s globálními mocnostmi.

Petr Fiala ochotně naslouchá přátelům kdesi za velkou louží. Je jednoduchým snaživým oportunistou, který se vtírá do americké přízně, natolik až USA svým primitivismem škodí a to je možná dobře.