Mgr. Jan Klán

Když se Helena Langšádlová, neúnavná ochránkyně české vědy, rozhodla opustit post ministryně pro vědu, výzkum a inovace, mnozí si oddychli. Představa, že někdo, kdo byl k vědě asi stejně přínosný jako děravá petriho miska, přestane zasahovat do jejího rozvoje, působila jako naděje na lepší časy. Jenže pak přišel Marek Ženíšek. Ano, také z TOP 09, a také jako ministři z této strany obvykle – naprosto zbytečný.

Helena Langšádlová, která vědu podporovala asi stejně, jako auto podporuje svou cestu do šrotu, vynikala v umění škodit bez většího povšimnutí. Pod její taktovkou se česká věda mohla těšit na skvělé období stagnace a nedostatku vizí, zatímco ona přicházela s prázdnými frázemi o „inovacích“ a „výzkumu“, které zněly jako dobře zrecyklované powerpointové prezentace. Ovšem Marek Ženíšek nezůstal pozadu a chopil se štafety s odhodláním, jaké by TOP 09 mohla prodávat jako politický talent. Proč by někdo měl vybočovat z řady, když může v klidu pokračovat v destruktivní práci?

M. Ženíšek, nově jmenovaný ministr, měl před sebou těžký úkol: Jak překonat Langšádlovou v její schopnosti škodit vědě, aniž by o tom kdokoli věděl? Výzva, kterou vzal Marek vážně. Není to totiž jen o tom, jak zbytečně mluvit o vědeckém pokroku – to zvládají mnozí politici. Je třeba také s naprostým klidem a elegancí udělat pro vědu přesně to, co ona nepotřebuje – tedy nic. A to je Marek Ženíšek v této disciplíně mistr.

Zajímavé na tom celém je, že oba pocházejí ze stejné strany. TOP 09, která se svou ideologií zaměřenou na nesrozumitelné reformy, se zdá být líhní pro politiky, kteří jsou dokonale kvalifikovaní pro sabotování jakýchkoli pokusů o skutečný pokrok. Ať už jde o Helenu Langšádlovou, která vědě „pomáhala“ z druhé strany barikády, nebo Marka Ženíška, který pokračuje ve šlapání na brzdu, zatímco se tváří, že řídí rychlovlak.

H. Langšádlová by mohla být pyšná na to, že má nástupce, který se nebojí jít v jejích stopách. Stejně jako ona, i Marek zůstává pevně v sedle svého úřadu, aniž by kdokoli tušil, proč tam vlastně sedí. Zatímco česká věda dál bojuje s financováním a snahou o zapojení do světové špičky, Marek Ženíšek důstojně mlčí, plánuje další strategická „setkání“ a snad i nějakou tu tiskovou konferenci o tom, jak je věda důležitá. Ale pozor, ne příliš často, aby nikdo nečekal, že skutečně něco udělá.

Všechna čest tedy Helence, že si našla tak skvělého následovníka. A ještě větší čest Markovi, že dokáže být stejně škodlivý a neviditelný jako jeho předchůdkyně. TOP 09 opět ukázala, že se vyzná – když jde o hledání těch správných lidí, kteří vědě umí „pomoci“ tím nejefektivnějším způsobem: Nedělat vůbec nic a ještě škodit.

Závěrem lze říci, že česká věda se nemusí bát radikálních změn. Dokud máme v čele lidi jako Marek Ženíšek, kteří navazují na „odkaz“ H. Langšádlové, věda může zůstat klidná a stagnovat dál, protože nikdo z těch nahoře s ní určitě nebude nic dělat.