Mgr. Jan Klán

Je pozoruhodné, jaké zvraty přináší česká politická scéna. V zemi, která se pyšní svou hrdou demokratickou tradicí, máme prezidenta, který se kdysi v uniformě obdivoval rudé hvězdě a vítal marxistické ideály, ale dnes stojí v čele „svobodného“ národa jako hrdina NATO a západních hodnot. Jak krásně ironické!

Petr Pavel, bývalý generál z první linie a nyní prezident, nám ukazuje, že kariérní flexibilita nezná hranic. Před rokem 1989 byl členem KSČ, protože – jak jinak – kdo by nechtěl být členem strany, která nabízela ty nejlepší výhody, od levného bydlení až po možnost studia v zahraničí? A co na tom, že režim, který podporoval, potlačoval svobodu a pronásledoval disidenty. Byla to přece „jiná doba“.

S vojenskou přesností a disciplínou P. Pavel pečlivě přepnul své ideologické nastavení a po sametovém převratu vyměnil rudý prapor za uniformu NATO. Stát se generálem aliance – to už není jen tak nějaká drobnost. Kdo by čekal, že muž, který kdysi skládal přísahu věrnosti socialismu, bude jednou pracovat po boku západních lídrů a vesele se usmívat na summitech plných hvězdičkových vlajek? Život přece miluje ironii.

A co teprve jeho prezidentská kandidatura? S hesly o morálce, čestnosti a transparentnosti vyrazil do boje o Hrad. Jak by mohl někdo zpochybňovat jeho integritu? Koneckonců, být členem KSČ v 80. letech 20. století přece nebylo o ideologii, ale o tom „dělat kariéru“! A kdo z nás by se nepokusil přizpůsobit době a systému? P. Pavel se dokázal adaptovat a proměnil své staré zkušenosti v novou devizu. Možná to, že byl součástí komunistického režimu, je přesně to, co ho učinilo tak skvělým prezidentem – ví, jak se pohybovat ve spletité síti politických her. Nicméně D. Nerudová by ho jako „vajgl“ spláchla do záchodu, podobně jako všechny komunisty.

A tak tady máme prezidenta, který se bez problému vyrovnává s paradoxem své minulosti. S armádním odznakem na hrudi a komunistickým legitimním vzpomínkovým listem v kapse nás vede vstříc „novým časům“. Zatímco mnozí hrdě kritizují komunistickou minulost jiných, Petr Pavel ji objímá jako součást svého složitého, a přece tak úspěšného života.

A kdo ví? Možná jednoho dne budeme v České republice slavit „Den kariérní adaptability“, kde budeme ctít všechny ty, kteří se dokázali přizpůsobit každému režimu. V čele s prezidentem, který je živým důkazem toho, že s rudou hvězdou v srdci můžete dosáhnout jakéhokoli cíle – stačí se jen správně rozhodnout, kdy a kam vítr vane.