Zlých stínů
V Praze, našem hlavním městě, dějí se věci: prostranství před ruským velvyslanectvím ponese jméno po zavražděném bývalém ruském vicepremiérovi Borise Němcova. Z kdysi známého názvu Pod Kaštany se tak stane připomínka ruského politika, který s naší vlastí neměl nic společného. Trapnost nad trapnost, jiné označení mě nenapadá. Jako kdyby tohle bylo důležité pro občany. Dle mého názoru to je jen odvádění pozornosti od důležitých věcí, které by Praha měla primárně řešit, jako drahé bydlení atd. Očividně je v Praze silně zakořeněna antiruská hysterie, aneb přejmenujeme ono náměstí znova ve chvíli, když zemře někdo jiný? Nebo místo ponese dvě jména, abychom byli tzv. „echt“? Když za záhadných okolností zemře třeba někdo v USA a viníkem bude vláda (nebo lidé na ni napojení) USA, tak po zemřelém také něco pojmenujeme? Nebo tato logika platí jen ve vztahu k Rusku? Vypadá to, jako kdyby Praha byla v zajetí zlých stínů a to nejen těch z minulosti. Prahu zjevně děsí i stín dnešní rivality mezi USA, Ruskem i Čínou.
V tomto případě se ale jedná o ryze ideologický střet, kdy Praha chce dát najevo své nesympatie k Rusku a ukázat USA, že jsou vítězem "studené války" a že stojíme pevně po jejich boku. Tak jako se kdysi říkalo se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, tak dnes to můžeme převést do logiky s USA navždy, až do konce světa a nikdy jinak. Nebo se snad opět něco změní, když se kolo dějin pohne někam jinam? Z minulosti víme, jací jsme borci na přejmenovávání ulic, náměstí nebo bourání pomníků. Už od doby první republiky, kdy jsme se chtěli odlišit třeba od Rakouska - Uherska, posléze jsme vše přejmenovali v době první republiky po našich velikánech z historie, aby posléze byla opět většina přejmenována ryze "ideově" po roce 1948, aby po roce 1989 došlo zase k opačnému jevu. Dnes to ale nemá opodstatnění, pokud se tedy nejedná o ryze ideologickou záminku, jak ještě více eskalovat napětí proti Rusku. Asi by to chtělo přejmenovat okolí ambasády USA na náměstí manželů Rosenbergových, abychom danou situaci rázně ideově vyvážili.
Položme si ale otázku: změní se něco, když dané místo přejmenujeme? Nezmění se vůbec nic. Duch místa zůstane pořád stejný, jen název bude kontroverzní a nikomu nic neříkající. Pochopil bych, kdyby náměstí nebo nábřeží byla pojmenována po člověku, který v dané lokalitě pobýval, bydlel nebo se narodil. Jenže proč účelově pojmenovávat daná místa? Z minulosti víme, že v ideologických hrátkách jsme měli například Engelsovo nábřeží, stejně jako dnes máme ulice Václava Havla. Abychom se rázně odlišili od doby, která skončila, tak jsme sáhli k přejmenování míst. To se děje jednou za určitou lidskou etapu. Dnes je situace ale jiná. Aby došlo k přejmenování daného místa, tak se musíte nutně přesunout do ideologické roviny a tu posléze zaobalit do veřejného zájmu, že si změnu vlastně přejí lidé například v petici. Jakékoliv přejmenovávání míst má v sobě ale jistý punc „někomu se zavděčit“, ukázat na to, že jsme spojenci a inklinujeme k jejich učení. Rád bych se v budoucnosti dožil toho, aby místa u nás ve vlasti byla pojmenovávána po velikánech naší historie, případně lidech, kteří mají k danému místu vztah. Ne se pořád, tak jako to dnes dělá Praha, pouštět do ideových střetů, kde je dobro a kde zase zlo. Buďme jednou sví a nesnažme se zavděčovat té či oné straně, protože to je cesta k tomu, že v budoucnu začneme určitá místa přejmenovávat znova, ale do podoby, která bude v danou chvíli aktuálně v kurzu.
