Zelený alarm
S postupujícím globálním oteplováním naší planety, se do popředí zájmu začíná dostávat vztah k migraci obyvatel z míst, která budou v budoucnu neobyvatelnými zónami. Mnoho vědců, jako světoznámý přírodovědec David Attenborough, bijí na poplach a říkají, že je nutné co nejdříve snížit emise skleníkových plynů v atmosféře. Jenže mnoho čelních představitelů největších znečišťovatelů bere tyto věci na lehkou váhu. Politické špičky se neustále scházejí na různých summitech nebo konferencích, kde se vždy dohodnou na tom, že se vlastně na ničem nedohodly. S postupující masivní industrializací celého světa nastává problém ve vztahu k životnímu prostředí a jeho ochraně. Již to není jen o tom třídit odpad nebo regulovat vypouštění toxických věcí do vodního ekosystému. Primárním problémem je nárůst průměrné teploty na planetě. Již mnoho desítek let je známý původce tohoto problému – spalování nerostných surovin jako uhlí, ropa a zemní plyn. Tedy komodity, na kterých je primárně postaven globální kapitalismus a kapitalismus obecně. Jelikož je mocná karbonová (uhlíková, ropná) lobby často propojena s politickými elitami, tak se razí tvrzení, že globální oteplování je mýtus. Tyto společnosti, kde se točí ohromné množství peněz, si objednávají různé analýzy, které potvrzují jejich domněnku. Faktor peněz zde hraje vysokou roli, protože na základě štědrého ohodnocení jsou mnozí představitelé vědeckých obcí schopní tvrdit, že současný systém je vlastně ten nejlepší. Jenže čím dál častěji sami narážejí na problém jakým způsobem vysvětlit ohromné množství plastu v oceánech, mikroplasty v přírodním oběhu nebo jen vysoké teploty v místech, kde donedávna neexistovaly. Rovněž znečištění sladké vody je alarmující a mnohá místa dnes zápasí s nedostatkem vody. Nejhorší je situace v Indii. Z tohoto lze usuzovat, že dříve nebo později dojde k migraci obyvatelstva z této oblasti nebo k masovému vymírání lidí. Ekonomický nebo válečný faktor migrace bude upozaděn a hlavní příčinou pohybu lidí bude žízeň. Lidé budou podnikat boje o vodu, aby mohli přežít v nehostinných podmínkách.
Ochrana životního prostředí, tedy prostoru, který obýváme my všichni, musí být na prvním místě. Bohužel současná podoba globalizace, která je postavena na kapitalistickém propojení, vede k tomu, že kolem sebe vidíme zničené prostředí a pozorujeme vymírání druhů. V samotné logice globálního kapitalismu je totiž uložena myšlenka a mýtus o nekonečném růstu samotného růstu. Tedy, že by růst měl exponenciálně narůstat. Jenže nikdo už neříká za jakou cenu. Všichni jen říkají jaké to má naše civilizace výdobytky, ale žádný z čelních představitelů největších znečišťovatelů nezmíní na úkor jaké oblasti. Máme sice osobní automobily, ale ty jsou v drtivé většině poháněny motory na nerostné bohatství. K tomu si můžeme připočíst velké tankery, které přepravují ropu po moři, nebo velká dopravní letadla a můžeme vidět propojený kruh. Globální kapitalismus je tedy přímo zodpovědný za globální oteplování, pokud budu parafrázovat výrok Naomi Kleinové. Burcování vědců a odborníků na životní prostředí je sice potřebné a to zejména směrem k pozitivního alarmismu, ale nestačí. Musí se předkládat jasná řešení tohoto neutěšeného stavu. Právě neustále poukazování na problematiku životního prostředí nás může všechny zachránit před destrukcí. Do popředí zájmu lidí se tak dostávají různé formy zelené politiky a téměř všechny politické strany ji mají ve svých programech zapracovánu. Ale bohužel je toto zpracování často výsledkem kompromisu mezi různou lobby, která říká, že globální oteplování neexistuje a ekologickými aktivisty. Tento vztah se musí v novém systému, který má nahradit kapitalismus, změnit. Chápu, že někteří lidé se bojí o svá pracovní místa, která by zmizela z důvodu uzavírání těžišť nerostných surovin. Nicméně nástup radikální zelené politiky by poté podnítil rozvoj nových technologií a tak by se pracovní síla jen přeskupila. Určitě by na tom nebyla hůře, než jako je tomu v případě různého přesouvání výroby do zemí s levnější pracovní silou.
