Zase ti umělci
V médiích jsem zaregistroval, že někteří umělci neudrželi myšlenku a začali ironizovat, napadat, útočit ve svých písních na čelné představitele státu. Jmenovitě na prezidenta Miloše Zemana a také na předsedu vlády Andreje Babiše. Pokud by se jednalo pouze o ironii nebo narážky, tak to bych ještě dokázal pochopit. Jenže nějaké ostré napadání, urážení, je už za hranou. Někdo může namítnout, že prezident mluví také vulgárně a proto jej mohu i já sám urážet. To ale není pravda. Celé mně to připadá, jako kdyby chtěli tito rádoby umělci typu Tomáš Klus nebo Jaroslav Hutka, určovat, kdo v naší zemi bude vládnout. Vždy si vzpomenu na to, jak umělci dělali „revoluci“ v roce 1989. Jak to celé dopadlo vidíme v dnešní době. Z marasmu se budeme vzpamatovávat ještě dlouho.
Umělci, kteří dnes uráží hlavu státu, která byla zvolena v nejvyšší formě demokracie – přímé volbě, by si měli uvědomit, že svými texty zasévají semena zla do společnosti. Tvrzení, že dnes mohu urážet každého, jak se mi zlíbí, se bohužel stalo normou. Tohle je úpadek naší společnosti, která si říká demokratická. Můžeme si tedy říkat, že zde máme demokracii, ale ta se stále více podobá absurdistánu. Máme zde zákony, ale ty neplatí pro všechny. Máme zde občanskou společnost, která si slovo demokracie vykládá ve smyslu, že si mohu dělat, co chci. Všichni volají: je přeci svoboda! Tu jsme si vymohli v revoluci roku 1989. Volají to i děti, které v té době ještě nebyly ani na světě. Jaký to absurdistán. Jako kdyby dnes byla nějaká svoboda. Naopak stále více nám vládne tržní totalita, která nám vnucuje, co si máme myslet, proč i jakým způsobem. Svoboda dnes existuje ve vztahu osobní svobody. Jako jedinec se mohu rozhodnout ve všech ohledech.
Brzy po slavné revoluci v roce 1989 totiž nastala doba přeměny. Tedy přechod od socialismu ke kapitalismu. Byť nám Václav Havel v roce 1990 tvrdil úplně něco jiného. Brzy jsme si uvědomili, že k naplnění všech složek osobní volby potřebujeme peníze. Když nakonec proběhla divoká privatizace, kterou pomohla ona změna v roce 1989 nastartovat, tak jsme si uvědomili, že věci, které jsme za socialismu brali jako samozřejmost, byly rychle privatizovány do soukromých rukou. Můžete si dnes vybrat vzdělání, zdravotní pojišťovnu, ale už to není zadarmo, tak jako v dobách socialismu. Můžete si v zásadě vybrat jen to, zda si svou volbu můžete dovolit. To dnes znamená svoboda volby.
Umělci mají bavit občany a nemají rozeštvávat společnost proti sobě. Nevím, o co urážejícím umělcům jde. Zda o to, že se zviditelní nebo zda chtějí nějakou další revoluci? K tomu odpovídám, že jedna jejich revoluce stačila. Výsledky vidíme dnes. Společnost jako celek je v rozkladu, morálka lidí v rozkladu, vulgarity a napadání je na denním pořádku. Kam jsme to dopracovali? Do fáze, kdy se člověk stal člověku vlkem. Jedná se o klasická negativa nepovedené změny. Přeci jen revoluce má/by měla přinést kladné změny. Ta z roku 1989 nám přinesla plné obchody, peněžní svobodu volby, tržní totalitu a nekvalitu všeho. Už slyším, jak za to všechno mohou komunisté nebo Rusko. Odpovězte si ale na jednoduché otázky: kdo od roku 1989 vládne a řídí naši společnost? Čí zájmy jsou prosazovány? Komu se pořád musíme zavděčovat?
