Mgr. Jan Klán

Třetí dekáda nového století a tisíciletí začala. Mnohé státy přicházejí s různými novinkami ve vztahu k bezpečnosti svých obyvatel, stejně předkládají i různá řešení, jak zachovat tmel společnosti, její kontrolu. Nejdále je v tomto procesu Čína, se kterou tolik nechce Praha nic mít společného.
Právě Čína již nějakou dobu zkouší projekt tzv. sociálního kreditu nebo spíše společenského kreditu, neboť se jedná o přehled o společnosti. Jedná se vlastně o to, že stát o vás chce koncentrovaně vědět informace, které potřebuje vědět. Například, zda jste nespáchal nějaký trestný čin, jestli jste dlužník, jestli včas platíte za půjčky apod. Tato záležitost nenechala chladné naše rádoby odborníky z projektu Sinopsis, který je placen mimo jiné z amerických peněz (konkrétně z Kongresu USA) a účelově vykládá jinou podobu čínské situace ve jménu prosazování amerických zájmů. Jak se ven dostává účelově jiná podoba čínské situace, tak si musíme jasně připomenout známou informaci, že právě v USA jsou lidé doslova špehováni na každém kroku a to pod rouškou bezpečnosti.
Většina států na světě se snaží provádět efektivní správu státu, chránit své obyvatele a zároveň mít přehled. V digitální době se přitom přesouváme do sféry digitální demokracie, která potřebuje svá vlastní pravidla i nové nástroje pro svoji kontrolu. Jinak by nastal chaos. Jestliže se v Číně snaží o koncentraci jinde rozdělených kontrolních prvků a je za tento pokus kritizována "ochránci demokracie“ a svobody jednotlivce, je nutno dodat, že také západní země (Českou republiku nevyjímaje) zavádějí různé registry nebo rejstříky. V našich podmínkách se tak můžete setkat s rejstříkem trestů, obyvatel, obchodním rejstříkem a dalšími registry. Máme zde správu základních registrů – například registr obyvatel atd. Západní země tedy zavádějí rovněž svoji podobu společenského kreditu, jen je to zaobaleno do jiných názvů a více registrů. Stát tedy také ví, kdo co dělá, co má za problém a zda je nebo není trestaný apod. K tomu navíc dobrovolně dáváme svá osobní data všanc kupříkladu při věrnostních programech obchodních řetězců. Ty poté sledují naše spotřebitelské chování a nabízí nám jednak reklamu na míru, případně nám zasílají různé nabídky, které ani nechceme a prostorem se pohybují naše osobní data. 
Také v našich podmínkách jsme přeci trestáni za to, že něco nedodržíme. Na tom není nic zvláštního, ale pokud chce tato pravidla zavést Čína, hned je oheň na střeše, protože prý není demokratická. To říkají někteří novináři v západních oligarchických zemích či u nás. V západních státech se přitom zavedly sociální sítě typu Facebook nebo Twitter, které využívají/zneužívají informace o svých uživatelích pro komerční účely mnoha firem a korporací, které na tom vydělávají, když cílí na uživatele jako konzumenty, kteří kupují zboží. Velký konzumentský bratr tímto způsobem sleduje a zneužívá miliardy lidí po celém světě. Pak informace občas požadují tamní zpravodajské služby. Čína zavádí systém sociálního kreditu, ale velmi podobně se to dělá také v západních zemích, kde se to ale převedlo nejen do státní správy ale také do logiky privátního zisku.