Mgr. Jan Klán

Atentát na slovenského předsedu vlády Roberta Fice šokoval snad úplně všechny. Násilí do politiky nepatří a nepatří do žádné společnosti. Můžeme ale usuzovat, že za rozdmýchávání nenávisti, silných emocí a nevraživosti může primárně politika určitého anti. Na Slovensku to je politika antifica, kterou prosazují pravicové a neoliberální strany. Zejména Progresívné Slovensko. Tato strana neuspěla v tamních parlamentních volbách a musela se poroučet do opozice. Tam se jí ale tuze nelíbí a proto od samého počátku vede kampaň proti Robertu Ficovi. Neustálé demonstrace za jeho odstoupení a označování jeho osoby za prokremeského švába nebo trolla, pátou kolonu jen přililo oleje do ohně. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: atentát, střelba. Je otázkou, kdy se něco podobného odehraje u nás.

V České republice jsme se za více jak 30 let stali také svědky různých politických soubojů, ale v posledním desetiletí jim dominovaly tři faktory. Pojem antikomunismu, který se v našich podmínkách objevuje již od roku 1989 ve verzi my versus oni (vítězové versus poražení). Dále je to politika antizeman, kdy byl Miloš Zeman zvolen prvním přímo voleným prezidentem a neustále mu bylo vyčítáno, že je zastáncem politiky spolupráce se všemi zeměmi na světě. Čínu a Rusko nevyjímaje. A posledním je politika antibabiš, kterou razí pravicové strany v čele s ODS a TOP 09 nebo STAN. Tyto tři faktory v našich podmínkách míchají smrtící koktejl, kdy je společnost naprosto rozladěná, nesoudržná, nemajíc žádný tmel.

Nerespektování výsledků voleb, jak jsme tomu byli svědky v roce 2018, směřuje jen k další eskalaci. Nerespektování demokratických pravidel, kam volby patří, posléze vede k nárůstu násilí ve společnosti. To se posléze stává legitimním nástrojem politického boje. Urážení, napadání, ponižování nebo vylučování jiných názorů ze společnosti následně umožňuje vzestup fašismu v jeho nejhorších formách. Přesně v těch formách, které známe z 20. století. Následně se vše může rychle přehoupnout k omezování lidí s jiným politickým názorem, než je ten, který požaduje vládnoucí elita. Začíná to slogany, že někdo je zde nežádoucí a končí to kriminalizací postojů a názorů. V poslední fázi se nachází plynové komory.

Současná doba mně stále více začíná připomínat dobu německé Výmarské republiky. Zdánlivě demokratickou společnost, ve které je ale zaseto sémě nenávisti vůči určité skupině lidí. V dnešní době se nejedná o Židy, ale například levicově smýšlející občany. Kam tato nenávist vede? Nejprve k pouličním bitvám, posléze k pálením knih a celé to končí vyhlazováním lidí. Ano, i tohle hrozí, pokud se neuklidní emoce. Demokracie je o volném soupeření o moc na základě politického boje (názorů a postojů), ale beze zbraní, bez urážek a s jasnými argumenty. Ať už napravo nebo nalevo.

V České republice můžeme sledovat postupný nárůst nespokojenosti občanů proti současné vládě Petra Fialy. Její neustálé obviňování určitých skupin lidí z prokremelského trollu, proruských švábů, vyvěšování vaku na mrtvoly na budovu ministerstva vnitra, vede k legitimizaci násilí. To je nutné jasně odsoudit. Nechci se totiž dožít doby, která tady už jednou v minulosti byla a nakonec skončila největším zločinem v dějinách lidstva. Tenkrát to také začínalo zdánlivě nevině: urážkami, obviněním určité skupiny lidí z neúspěchů, zastrašováním, ponižováním a nerespektováním výsledků voleb.