Mgr. Jan Klán

Atentát na slovenského předsedu vlády Roberta Fica šokoval většinu lidí na Slovensku i ve světě. Většina naštěstí nechce žádné násilí v politice ani ve společnosti. Bezprostřední viník je již známý pachatel. Ten však nejednal ve vakuu. Bylo by velmi povrchní nezkoumat širší souvislosti události, které také, doufejme, objasní důkladné vyšetřování atentátu.

Atentátník jednal v určité společenské atmosféře, která usnadňuje páchání násilných činů. Můžeme nejprve usuzovat, že za rozdmýcháváním nenávisti, silných negativních emocí a nevraživosti na Slovensku je politika antifico, kterou prosazují pravicoví politici, jejich strany a spřízněná média. Například opoziční strana Progresívné Slovensko, na které však není nic progresivního neboli pokrokového. Spíše je to strana regresivní, zpátečnická. Tato strana neuspěla v tamních posledních parlamentních volbách a musela se poroučet do opozice. Tam se jí ale tuze nelíbí a proto pokračuje ve své předchozí kampani proti premiérovi Robertu Ficovi a jeho vládě. Předtím než Robert Fico vyhrál volby, pravicová vláda se neustále snažila démonizovat a kriminalizovat jeho i politiky strany Smer, jejmíž je předsedou. Po volbách následovaly demonstrace za Ficovo odstoupení a označování jeho osoby za prokremeského trolla nebo pátou kolonu, což jen vyhrotilo atmosféru. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: střelba a atentát.

Je otázkou, zda a kdy se něco podobně hrozného odehraje také tady v České republice, kde pravice obdobně vyhrotila atmosféru proti bývalému premiérovi Babišovi a dalším politikům.

V České republice jsme se za více než 30 let stali svědky různých politických soubojů, přičemž v posledním době jim dominovaly čtyři faktory. Pojem antikomunismus, který se v našich podmínkách objevuje již od roku 1989 ve vyhroceném pojetí my versus oni (vítězové versus poražení) a fakticky slouží jako sektářský pravicový nástroj proti celé levici. Za druhé to byla politika antizeman, kdy byl Miloš Zeman zvolen prvním přímo voleným prezidentem a neustále mu bylo politicky jednostranně zaslepenými médii a politiky vyčítáno, že je zastáncem všestranné spolupráce se všemi zeměmi na světě. Třetím je politika antibabiš, kterou razí pravicové strany v čele s ODS, TOP09 a STAN a která je svého druhu pokračováním politiky antizeman. Za čtvrté je to politika netolerance a militarismu, kterou zavedla Fialova vláda jako vyhrocení předchozích tří politik pomocí potlačování oponentů a mezinárodní eskalace násilí a která vedla k  upřednostnění války před životní úrovní českých občanů a české ekonomiky.

Tyto čtyři faktory v našich podmínkách míchají agresivní koktejl, kdy je společnost rozeštvaná a její velká část je chtivá násilí a války. Agrese a násilí se pak v očích velké části veřejnosti stává legitimním nástrojem politického boje. Urážení, slovní napadání, ponižování, cenzura, kriminalizace a represe jiných názorů a oponentů následně umožňuje vzestup fašismu, jak to již známe z 20. století. Následně se vše může rychle dostat k výraznější represi a dokonce ke snaze o likvidaci lidí s jiným politickým názorem, než je ten, který požadují pravicové síly. A právě k tomu již došlo při atentátu na premiéra Fica.

Současná éra v západních zemích i ve střední Evropě stále více začíná připomínat dobu německé Výmarské republiky, dobu zdánlivě demokratické společnosti, ve které je ale zaseto sémě nenávisti vůči určitým názorům a skupinám lidí. V dnešní situaci se nejedná o Židy, ale o levicově smýšlející občany a občany, kteří chtějí otevřeně spolupracovat s lidmi a zeměmi z celého světa a přejí si mír. To vadí přiznivcům jednostranné navázanosti na hlavní supervelmoc ve světě, která z důvodu své ekonomické nekonkurenceschopnosti a vnitřní politické krize šíří nenávist, sankce a agresi proti svým konkurentům ve světě.

Kam tato nenávist u nás povede? Známe odjinud násilný styl politiky se střelbami. Ano, i tohle zde hrozí, pokud se neuklidní emoce. Demokracie je o volném soupeření o moc na základě politického boje, ale beze zbraní, bez urážek a s jasnými argumenty. Ať už napravo nebo nalevo.

V České republice můžeme sledovat postupný nárůst nespokojenosti občanů vůči současné vládě Petra Fialy, která nepracuje ani pro občany České republiky, ani pro českou ekonomiku.   Fialova vláda neustále agresivně obviňuje určité skupiny lidí a legitimizuje šíření násilí. Mediálním příkladem je vyvěšování billboardu s vakem na mrtvoly na budovu ministerstva vnitra. Takové praktiky je nutné jasně odsoudit.

Mnozí občané i já se nechceme dožít doby, která tady už jednou v minulosti byla a skončila největšími zločiny v dějinách lidstva v hrůzách druhé světové války. Tenkrát to také začínalo zdánlivě nevině: obviňováním, zastrašováním a ponižováním určitých skupin lidí jako běžného politického prostředku.