Mgr. Jan Klán

Podle mnohých expertů na ekonomiku nás v následujících letech čeká krize, případně stagnace. Opatření, která byla přijata proti šíření nové viru, odhalila slabiny kapitalistické ekonomiky, jakož i konzumní společnosti. Zjišťujeme, jak v době nadbytku nakupujeme spoustu věcí, které ani nepotřebujeme ke svému životu. V tomto případě se jedná o deformaci, kterou způsobuje společnost nadbytku, případně přebytku. Možná můžeme očekávat krizi z přebytku, protože nebude velký odbyt právě oněch „nepotřebných“ věcí. Stačí, když se dnes a denně podíváme do obchodních center – všude je hojnost a to dokonce i v této chvíli, kdy se společnost musela přizpůsobit novým podmínkám, které ohrožují ji samotnou. Pravděpodobnost, že díky současnému stavu dojde ke změně chování lidí, nevidím jako moc reálné. Sice jsme se v některých ohledech dokázali uskrovnit a začali i šetřit, ale i tak nadále naši společnost pohání konzum, prodej automobilů, neustále se roztáčí kola kapitalismu.
Lůno kapitalistické ekonomiky neoliberálního typu – USA – se potácí v krizi. Původně nejlepší ekonomický sytém na světě, který zvítězil v souboji „ideologií“ v roce 1989 se postupně propadá do své záhuby. Je to právě svět kdesi za oceánem, který nám byl dáván za vzor hlavně v divokých devadesátkách, aby svoji největší chybu odhalil v současné krizi, kdy má nejvíce obětí nového typu viru. Vůbec mu nevadí, že se kapitalismus (respektive neoliberální doktrína, která je skryta za kapitalismem) netrápí tím, že je za ním spousta mrtvých. Člověk by očekával, že i v tomto případě nastane nějaká snaha změnit tamní systém, ale bohužel tomu tak není. A tak vzor nezlomné globální ekonomiky ukazuje svoji ďábelskou tvář, kdy selhává při ochraně lidských životů.
Lidem mnohdy ani nedochází, co vše se může při krizi změnit. Věci, které dříve nešly aplikovat do společnosti, se staly realitou. Kapitalismus začíná psát novou kapitolu svého vývoje, který směřuje k dalšímu nárůstu nerovnosti. Ať už mezi lidmi, regiony nebo státy, případně městy. Lidé si zvykli na to, že mají dostatek peněz. Je úplně jedno, zda si je reálně vydělají nebo zda si je někde půjčí a zadluží se. Jejich touha neustále utrácet, nakupovat a hnát se za zážitky a potěšením je v tomto případě silnější, než strašák dluhů a exekuce – hlavně když si plním svoje sny bez ohledu na to, co může nastat v budoucnosti. Ta je totiž podle jejich logiky uvažování, kterou určuje právě kapitalismus, silně nestálá a ona jistota, že bude v budoucnosti lépe, se rozplývá kdesi v dáli.
V tuto chvíli je nutné opět začít uvažovat o novém typu socialismu. Vím, že mnozí kritici „minulého“ socialismu začnou ihned útočit, že každý socialismus je nelidský a že vždy selže. Jenže ona to není pravda. Musíme přiznat, že předcházející socialistické pokusy o nový typ společnosti selhaly a to včetně nevinných obětí, ale i tak nemůžeme popřít i úspěchy, které posléze přinutily kapitalismus, aby některé socialistické prvky do sebe integroval. Ať už se jedná o práva žen, zavedení sociálního státu, bezplatného zdravotnictví nebo školství, vybudování obrovských areálů továren a téměř plnou zaměstnanost. Jsou to právě tyto prvky, které jsou dnes opět privatizovány ve prospěch soukromého sektoru. Kam vede právě toto předávání do soukromých rukou, můžeme vidět v USA. Na socialistických a komunistických myšlenkách není nic nelidského. Naopak. Jsou to myšlenky, které směřují ke snížení nerovnosti a humanizaci společnosti. Bohužel je dnes a denně tato humanistická myšlenka vystavena útokům kritiků z pozice kapitálu, protože se jí bojí a nechtějí připustit i možnost jiného typu společnosti, než je ta dnešní, která je postavena primárně na penězích. Musíme si uvědomit, že změna systému je nevyhnutelná. Jinak dojde ke kolapsu společenství, které se bude neustále zmítat v krizi. Je nutné se poučit z chyb minulosti a z doby minulé si vzít poučení pro budoucnost. Jedině tak dokážeme nejen naši společnost posunout směrem ke spravedlnosti – ať sociální, příjmové nebo majetkové. Nejlépe musíme dospět ke všem třem....