Vrbětice: pokus o převzetí vlády zpravodajskými službami?
Projev prezidenta Miloše Zemana k aktuální diplomatické roztržce mezi Českou republikou a Ruskou federací kvůli kauze Vrbětice přinesl uvážené a informačně podložené zhodnocení situace. V projevu fakticky zazněla kritika práce Bezpečnostní a informační služby (BIS), prostřednictvím které se nyní zpráva o vrbětické aféře rozšířila. Na celou věc je skutečně vhodné nahlédnout prostřednictvím aktivit této bezpečnostní služby. Služba každý rok předkládá svoji výroční zprávu, ve které ukazuje možná rizika, případně předkládá „jasné“ důkazy. V posledních letech však spíše předkládá různé domněnky, kvůli nimž ji lidé přezdívají „čučkaři“. Mnozí doufají, že svoji práci jen nedělají pořádně, ale přitom se obávají, že pracují v režii a na zadání cizích zpravodajských služeb, patrně USA. Prezident Zeman uvádí, že jsou dvě verze vyšetřování kauzy Vrbětice: buď se najdou důkazy, nebo je to hra zpravodajských služeb.
Zajímavé na celé věci je, že vyšetřování, které se vedlo v roce 2014-2015, ukázalo na to, že za oním výbuchem byla neodborná manipulace s výbušným materiálem a nikoliv ruští agenti. Proč až nyní přišla BIS s jiným tvrzením, které je spojeno s ruskými agenty? Patrně nyní vyhovuje uvést kauzu v jiných souvislostech, aby dobře zapadala do americké eskalace vztahů s Ruskem, aktuálně při americkém vyhošťování ruských diplomatů a při pořádání vojenského cvičení NATO na Ukrajině, a také do českých podmínek. Aktuální záminkou k vytvoření vnějšího nepřítele posloužil české pravicové opozici zájem Ruska o dostavbu jaderné elektrárny Dukovany a zájem naší vlády o dovoz vakcíny Sputnik V. Po celý rok 2020 se v českém Senátu pořádala antiruská představení, za přizvukování českých zpravodajců. Stačí si vzpomenout na výpady senátora Pavla Fischera a poslanců a poslankyň z řad pravicové opozice, například dnes senátorky a dříve poslankyně ODS Miroslavy Němcové nebo předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové, která označila vakcínu Sputnik V za politickou vakcínu.
Může se ještě stát, že Dukovany stále Rosatom dostaví, protože nikdo jiný nebude schopen předložit řádný projekt. Miloš Zeman ponechal v této věci otevřené dveře tím, že uvedl, že pokud se vina Ruska za Vrbětice neprokáže, Rosatom může v soutěži zůstat. Jiná situace je kolem vakcíny Sputnik V. Jelikož jsme o tuto vakcínu projevili zájem, mohli jsme ji brzy dostat a zachránit plno životů a zdraví mnoha lidí. Nyní ale asi budeme muset počkat, než se Sputnik vyrobí v Německu, kde se již domlouvá jeho výroba.
Avšak zpátky k práci BIS, které mnoho občanů nedůvěřuje. Uveďme jeden příklad. V únoru 2019 vydala svoji zprávu o rizicích a k překvapení mnoha upozornila, že bezpečnostním rizikem je výuka moderních dějin. Ty se prý učí stále podle sovětského vzoru. BIS v naší nedávné minulosti „pronikavě“ identifikovala již dřívější „agenty“, kteří určitým způsobem dodnes ovlivňují naši společnost. Jedná se o období národního obrození v 19. století, kde se vyskytovala poměrně silná náklonnost k Rusku a to zejména v oblasti literatury. Ruskými agenty se tím pádem podle BIS asi stali Dobrovský, Jungmann, Palacký a další obrozenci. Ředitel BIS pak musel veřejně vysvětlovat, že formulace jeho zpravodajské služby nebyly vhodné, aby to nevypadalo jako pokus o cenzuru výuku na školách. Jelikož na tuto bizarní kauzu se již pozapomnělo, je potřeba si ji připomenout ve vztahu k dnešní situaci.
Lze uvést další pochybení. Nedávno nebyli zpravodajci schopni odhalit problematické činy pražského imáma, nebo prezidentovi již šest měsíců nepodali žádné informace o ruských zpravodajcích, o které je prezident žádal, atd. Nelze se proto divit prezidentovi Zemanovi, že práci těchto zpravodajců dlouhodobě kritizuje.
V případě, že se nepotvrdí podezření ve vrbětické kauze, může to mít "vážné důsledky pro náš vnitřní politický život", řekl Zeman. Jinými slovy, zpravodajské služby, konkrétně BIS, a patrně pod vlivem cizích zpravodajských služeb, by významně deformovaly a destabilizovaly českou politiku, což by znamenalo fakticky pokus o řízení naší země místo vlády, jednalo by se tedy o ohrožení demokracie. Mělo by to ovšem také závažné mezinárodní důsledky ve formě rozdmychávání mezinárodního napětí, což by mohlo v případě napětí mezi USA a Ruskem v současné situaci vojenských cvičení NATO na Ukrajině vést ke spoluodpovědnosti také za případné vojenské střety a válku.