Mgr. Jan Klán

Na konci roku 2018 se stále rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými. Nerovnost roste neustále, neklesá. Nejen, že roste nerovnost mezi bohatými a chudými, ale začíná růst nerovnost mezi nerovnými. Největší problém mají Spojené státy americké, ale s vysokou koncentrací bohatství jednotlivců se potýkají i státy v Evropě. Jako příklad nám může posloužit Francie, kdy autor knihy Kapitál ve 21. století ekonom Thomas Piketty ukazuje na to, že se z jeho země stává čím dál více nerovnostářská země. Krize dokonce zasáhla i sociální státy jako je Německo nebo Švédsko. Všude se začínají vyskytovat superboháči. V České republice jsme mírně pozadu, protože do roku 1989 zde existoval určitý rovnostářský systém, který po svém selhání dal volný prostor pro vznik boháčů, kteří vznikli na troskách privatizace. Od nástupu Donalda Trumpa v USA se začíná ukazovat, že bohatí lidé, kteří kdysi ovlivňovali politiku prostřednictvím volených politiků, sami vstupují do vrcholové politiky a začínají ji ovládat. Podobný případ najdeme u nás, i na Slovensku. Zatímco na Slovensku je takový člověkem prezident Andrej Kiska, tak v naší zemi je to Andrej Babiš. Všichni tito nadmíru bohatí lidé jsou označováni za oligarchy. Za roky v zákrytu politiků se osmělili, a když někteří politici přestali plnit jejich vize, tak vyrazili do politických klání a téměř vždy zvítězili. Jedná se o nebezpečí, které na nás číhá, když nám budou vládnout bohatí a superbohatí? Koncentrace bohatství v rukou jednotlivců nebo úzké skupiny lidí je vždy špatná, protože bohatí lidé neznají problémy chudých lidí, byť často mluví jejich jazykem. Zde nastává onen paradox, kdy bohaté lidi v politice často volí nižší a střední třída s myšlenkou, že už mají dost peněz a nebudou se snažit nic „krást“ pro sebe. Na jednu stranu to může být pravda, ale na druhou nemusí, protože oligarchie si bez hlídačů pravidel často dělala, co chtěla. Ba co více. Snažila se posléze upravit pravidla vládnutí tak, aby už posléze nemohla být nahrazena něčím jiným. Z tohoto důvodu je nutné, aby vládnoucí bohatí měli bezpečnostní prvek, který může být ztělesněn nějakou politickou stranou, která bude s oligarchou v koalici. Někdo může namítnout, že je to polibek smrti. Může se to tak zdát, ale pokud je vše řádně vysvětleno, tak rozhodně není.
Pokud však bezpečností prvek selže, tak dojde k jevu, kdy oligarchie rozvine své pole působnosti. Dokonce i v naší zemi se odehrává určitá variace na globální téma, kterým je právě nárůst bohatých lidí v politice. Znepokojení a únava z demokracie nahrává těmto lidem, kteří posléze mohou upravit pravidla hry. Neříkám, že k tomu dojde u nás, ale je nutné na tento problém poukazovat. Nejsme totiž jedinou zemí, kde se toto odehrává. V mnoha ohledech mají země, kde do politiky přišli bohatí, jedno společné: politici zapomněli na řešení problémů lidí z nižší a střední třídy. Téměř vždy byli pod tlakem právě oněch bohatých, kteří tahali za nitky v zákulisí. Stalo se to jak v USA, Francii i České republice. Odpovězme si na otázku, kdo zapříčinil nástup Andreje Babiše do politiky? Předně to byly strany TOP09, ODS a ČSSD, které se nechávaly sponzorovat netransparentními oligarchy v pozadí (kmotry) a hrály jejich hru, a zřejmě neuvědomily, že ničí politické prostředí naší země.