Ve stínu minulého věku
S postupující demokratizací, elektronizací, kapitalizací a individualizací společnosti přecházíme na vyšší stupeň lidského vývoje. Globalizace je pojem, který je všudypřítomný a doléhající na všechny. Razí se termín, že dobře už bylo. Celé to vede ke skepsi, jako kdyby budoucnost byla více děsivá, než minulost. Sociální sítě, které používá mnoho miliard lidí, vede ke změně vnímání politiky, stejně i demokracie. Ukazuje se, že lidé by si přáli změnu politického systému, protože pokulhává za rychlými změnami. Jenže stín minulosti politické elity často děsí. Neschopnost politiků řešit problémy, které vystupují s propojení světa, nahrává různým podivným uskupením, která vyrůstají zejména z nové občanské neposlušnosti. Tato neposlušnost se vyskytuje zejména právě na internetu. Před 10 lety ještě sociální sítě nebyly tolik rozšířené, ale v současnosti, kdy se na ně můžete připojit ze svých mobilních zařízení, nastává změna. Té obratně využívají zejména různá fašizující hnutí nebo pravicoví populisté.
Obviňování úzkých skupin obyvatel z nějakého problému, různé formy diskriminace, urážky a napadání jsou na sociálních sítích, kde se můžete anonymizovat, na denním pořádku. To je právě líheň extrémních hnutí, která se rodí pomalu a hlavně nenápadně. Poté ale zaútočí plnou silou. Jako například v podobě zvolení amerického prezidenta Donalda Trumpa, kdy se jeho ikona pohybovala hlavně na sociálních sítích. Ještě na začátku milénia se předvolební kampaň vedla ryze starými prostředky – televizí, rozhlasem, novinami. Dnes se volby vyhrávají hlavně na internetu. Lidé si pomocí sítí utváří svůj rozměr demokracie ve smyslu, že si tam mohu dělat, co chci. Co v reálném životě nesmím, tak ve virtualitě mohu. Jenže čím dál více se stává, že lidé neumí rozlišit mezi stavem vypnuto, zapnuto. Tento proces, se stále více stírá, v jeden život, který ovlivňují média.
Jak si lidé virtuálně utvářejí svůj pohled na novou demokracii, tak i tohoto pohledu využívají nebo spíše zneužívají ti lidé, kteří chtějí uchopit politickou moc. Například v našich podmínkách se přes sociální sítě stvořila Pirátská strana nebo SPD Tomia Okamury. Zatímco Piráti působili na lidi, kteří měli a mají strach z toho, že bude regulován internet, tak SPD účastníky virtuálního prostoru děsila vlnami uprchlíků a strachu z neznámého. Obojí má spojitost v tom, že se voliči zrodili na síti.
Do toho všeho můžeme přimíchat i extrémně bohaté lidi, kteří deformují demokracii ve svém původním pojetí. Tito lidé totiž skupují voličského hlasy tím, že skupují média a působí na občany tímto způsobem. Je to nedemokratická politika, protože všude jsou zapleteny peníze a volič je posléze manévrován do reality, která existuje v online režimu, ale v pozici vypnuto ji nemůže dohledat. I když dnes tyto dva stavy už tolik nerozlišíte. Nová sociální média nás tedy všechny spojují a zároveň rozdělují. Jaký z toho plyne závěr? Hlavně dělat politiku takovou, kterou chtějí lidé a ne politici nebo zájmové skupiny. Lidem se musí naslouchat, protože právě tohle dělají hnutí, která se zrodila na internetu. Jen do celého procesu musíme vnést více slušnosti, morálky, sociálního cítění a také porozumění jednoho k druhému.
