Mgr. Jan Klán

Ústavní soud se v některých chvílích chová jako třetí komora našeho Parlamentu. Ne jinak tomu bylo v případě zrušení zákona o zdanění finančních náhrad církvím. Chápu, že v některých ohledech se může jednat o retroaktivitu, ale na druhou stranu, proč by stát měl podporovat církve, když víra je ryze soukromou věcí a jedná se o soukromý statek? Tento soukromý statek si mají podporovat ti, kdo v něj věří.  Navíc argument, že zdanění církevních restitucí vyvolává daňovou nerovnost, je lichý, protože daně přeci musí platit všichni. Nebo snad někdo nemusí? Všichni pracující musejí odvádět daň ze mzdy, musí se platit dědická a darovací daň, je kolem vás tolik daní, že ani nevíte, k čemu vlastně pořádně slouží.
Církevní restituce byly a jsou pěkným tunelem, který umožnila vláda ODS v čele s Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem. Prý se církevními restitucemi vyrovnáváme s minulostí, když církvím dáváme finanční náhrady za křivdy způsobené po roce 1948. Musím se ale ptát, o jaké křivdy se jednalo? Prý se podle různých teoretiků jednalo o dobu nesvobody a útisku, kdy se církev nemohla rozvíjet. Cožpak ale církev ve své historii byla jenom svatá, jak sama hlásá? Naopak, církev byla často proti pokroku a byla schopná pořádat různé hony na kacíře. Historie se v určitých fázích vykládá tak, jak je momentálně potřeba. Upravuje se k obrazu současnému. K výkonu svého kultu ale přeci církev peníze nepotřebuje. Nepotřebuje tuto hříšnou nádheru. Má hlásat pokoru a chudobu, nikoliv "nenažranost". Jen na okraj, Miroslav Kalousek také zdanil jako ministr financí něco, co se v principu nezdaňuje. Byly to výsluhové příspěvky vojákům zdaněné o 15 %. Transfery se totiž nezdaňují. Takže přece se dá zdanit i to, co je považováno za "nezdanitelné". Ústavní soud v tomto zklamal a umožnil existenci finančního tunelu, který nemá v naší historii obdoby.
Nicméně Ústavní soud je z povahy věci nezávislým soudem a musí se jeho rozhodnutí vzít na vědomí, ať se mi to líbí nebo ne. Každopádně v důvodové zprávě se nachází v některých větách politicko – normativní podtón, takže to vše směřuje k tomu, že se Ústavní soud nezachoval jako ochránce Ústavy, ale jako třetí komora Parlamentu, kdy vzkázal hlavně Poslanecké sněmovně, že si nemůže dělat, co se jí zlíbí. To je ale v logickém rozporu s výrokem Marka Bendy, který před několika lety prohlásil, že sněmovna je suverén a může si tedy odhlasovat, co se zamane. Když se odhlasuje, že černá bude bílá, tak to prostě je. Výklad suveréna se v určitých obdobích hodí, v jiných zase nikoliv.
Na závěr si dovolím jednu malou úvahu. Finanční náhrady církvím jsou z povahy věci veřejné peníze, protože je platí stát ze svého rozpočtu. V našem právním řádu máme zákon o registru smluv, který má za úkol snižovat korupci a zprůhlednit, na co jsou veřejné peníze vynakládány. Co takhle do registru smluv zakotvit, že církve a náboženské společnosti, jako příjemci veřejných peněz musí také uveřejňovat uzavřené smlouvy nad 50 tisíc korun? Alespoň bychom viděli, kam peníze jdou. Jedná se přeci o peníze nás všech. Troufnu si tvrdit, že tato „hříšná nádhera“ nekončí na žádných bohulibých účelech, ale buď v kapsách jednotlivců, případně Vatikánu. V jiných případech si za finanční obnos církve kupují pozemky a nemovitosti, pokud je nedostaly v jiné fázi restitucí. Osobně bych v určitých momentech neměl problém s církevními restitucemi. Ať se té či oné církvi vrátí to, co bylo jejich a je řádně doloženo a neodporuje jiným zákonům. Vyvstává zde ale jedno varování. Církve si z památek dělají byznys a k tvorbě zisku využívají veřejný prostor, který je spravován z veřejných peněz. Co to otočit a církvím jasně říci, že pokud budete využívat veřejný prostor k tvorbě zisku, tak budete odvádět příslušnou částku do daného rozpočtu? Nebo si snad církev může dělat, co se jí zlíbí? Vypadá to, jako kdyby byla nedotknutelná. Verdiktem Ústavního soudu se naše společnost rozdělila na ty, kdo musí platit daně a na ty, kteří to dělat nemusí. Je to poučení a zároveň varování pro budoucnost.