Tyranie všednosti
Jak se postupně mění náš svět v jednu „globální vesnici“, tak všichni začínáme pociťovat nezamýšlené důsledky pokroku. Od globálního oteplování, přes migraci obyvatel, až po šíření nového koronaviru. Všechny tyto věci mají jedno společné: jsou výplodem pokroku a konzumu za každou cenu. Za posledních 200 let došlo k několika průmyslovým revolucím, které dnes finišují v podobě revoluce digitální. Nicméně za pokrok platíme jako lidstvo poměrně vysokou daň. Je sice pravdou, že zlepšení zdravotní péče a sociální systémy pomohly mnoha lidem překonat chudobu, ale na druhou stranu nárůst průmyslu fosilních paliv vedl ke znečištění životního prostředí. Tento fenomén nebyl jen problém kapitalistických zemí, ale rovněž socialistických. Oba dva systémy totiž postavili svůj typ modernity na továrnách a to často přímo na gigantických. Pozůstatky těchto rozhodnutí na nás doléhají dodnes.
Tvářit se, že nás současnost nezajímá nebo, že nehledáme lepší budoucnost, je nejen sobecké, ale také nezodpovědné. Změny, které nám globalizace přinesla spolu s financializací prostého života, se dotýká každého bez rozdílu rasy, pohlaví nebo nějakého přesvědčení. Samozřejmě, že existují jak pozitivní, stejně i negativní dopady výše uvedených změn. Těch negativních je ale mnohem více, než těch pozitivních. Je to způsobeno nerovnoměrným rozdělením bohatství na planetě a také, že většinu kapitálu drží úzká skupina lidí. Jestliže po roce 1989 jsme byli doslova denně „krmeni“ prohlášeními, že doženeme pověstný západ, který nám byl tenkrát upírán, tak místo toho abychom jej předehnali, tak jsme se stali jeho kolonií. Tento stav věcí můžeme vidět denně kolem sebe. Plno přepravních hal většinou kolem velkých měst, ubývání klasického průmyslu a téměř žádný státní majetek. To jsou ale jen střípky problémů, které tropí globální kapitalismus nejen v našich podmínkách.
Současná doba je prodchnuta tyranií. Všichni jsme onou tyranií postiženi. Má název nejistota. Nemáte jistotu ničeho – od práce, zdraví, sociálního zabezpečení atd. V těchto oblastech došlo, když ne k úplné, tak alespoň částečné privatizaci, kdy se rizika přenesla na jedince. Například vám dnes stát negarantuje zaměstnání a musíte se pohybovat na trhu práce, který ale sází na mládí a pokud je vám kolem magické „padesátky“, tak jste do určité míry odepsaní. Souběžně s tím částečně přenesl riziko za důchody na soukromé fondy, kdy vám stát nabízí možnost se připojistit. Jako kdyby věděl, že v budoucnu nastane nějaký problém. Zatím je to na bázi dobrovolnosti, ale v minulosti jsme byli za pravicových vlád svědky toho, že by se dobrovolnost změnila na povinnost.
Jiným příkladem tyranie, je například ponechání možnosti volby se v některých oblastech svobodně rozhodnout. V poslední době je skloňován pojem očkování dětí. Na misku vah je zde dáno zdraví populace a šíření nemocí. Dnešní doba dává rodičům v některých případech na výběr, zda nechají své děti očkovat nebo ne. Kdysi na výběr nebylo a bylo to povinné (nebudu zde rozebírat problém hexavakcín). Stát měl totiž enormní zájem na zdraví svých obyvatel. Od preventivních prohlídek, až po očkování, vše bylo v režii státu. V současnosti jsme ale svědky toho, že mnozí rodiče raději nenechávají své děti očkovat a ohrožují tak nejen je, ale také všechny ostatní. Jedná se o dvojitý typ tyranie. První typ tyranie působí na samotné rodiče, kdy si musí vybrat a učinit svoji volbu. Druhý typ tyranie má negativní konotace směrem k veřejnosti, kdy se absencí očkování může lehce stát, že dojde k šíření dnes vymýcených nemocí. Žijeme v překotné době, která nám sice dává na výběr se svobodně nějak rozhodnout. Ale na druhou stranu přináší tolik nejistoty, problémů, chaosu a nebezpečí, že by bylo dobré, aby stát opět převzal za rizika způsobené současnou globalizací alespoň částečnou odpovědnost.
