Tlustí kocouři
Opět se na přetřes dostává téma církevních restitucí a jejich zdanění. Konkrétně zdanění církevních náhrad ve výši až 59 miliard, které má stát vyplácet po dobu 30 let navýšené o inflaci. Na úvod musím poznamenat, že církevní restituce vnímám jako tunel tohoto století, kdy jako stát přijdeme o mnoho miliard, které mohly být investovány do rozvoje země. Navíc zákon, který tyto restituce umožňuje, byl schválen za velice podivných okolností, kdy nejprve rezignovali tři poslanci ODS a mezi nově příchozími byl i jeden poslanec, který v té době byl pravomocně odsouzený – Roman Pekárek (ODS). Noví poslanci poté bez problémů zvedli ruku pro církevní restituce. V té době se horečně kšeftovalo (rozuměj uplácelo) různými posty ve státních firmách, a to výměnou za složení poslaneckého mandátu. Celé to posléze vedlo k pádu vlády Petra Nečase, která byla poznamenána korupcí.
Na úvod si řekněme jednu pravdu: církvím se nic vracet nemělo. Vrácení majetku a finanční náhrady chtěla zejména »nenapapaná« katolická církev. Ta se na to doslova klepala. Takže se dnes dostáváme do začarovaného kruhu, kdy se církev často soudně domáhá pozemků (často lukrativních) a navíc si nárokuje finanční náhrady za období, kdy jim prý bylo křivděno. Nyní si ale položme zásadní otázku, která úzce souvisí s církevními restitucemi. Jak je možné, že jsou církevní hodnostáři placeni ze státního rozpočtu a církve k tomu navrch každoročně dostávají téměř dvě miliardy? Osobně bych tedy požadoval zrušení tohoto příspěvku, a to zejména bohatým církvím, kterou je u nás katolická církev. Je to stejný »nepořádek«, jako když dáváme dávky lidem, co nejsou v nouzi. Mají dvě auta, byty, domy atd. Stejně se chová katolická církev. Ta má rovněž majetky, paláce atd. To k výkonu kultu zvané náboženství ale nepotřebuje.
Církev a její hodnostáři by si měli vzpomenout, co hlásal Kristus. Ten kázal chudobu, a ne »nenažranost«. Náboženství je přeci službou, která má pečovat o duši člověka. K tomu přeci stačí slovo a nepotřebujete k tomu majetek, paláce, peníze a jinou hříšnou nádheru. Nicméně mnoho předních představitelů církve se chová jako tlustí kocouři, kteří jsou stále více nenasytní a ještě si krásně předou. Náboženství je ze své logiky soukromou věcí. Je to pro věřícího člověka soukromý statek, či ze strany církve soukromě poskytovaná služba. Z toho plyne, že by si tuto službu měli věřící financovat ze svého. Víra je soukromá, náboženství rovněž. Příspěvky ze státního (ale i obecního) rozpočtu církvím jsou tudíž jako forma veřejného financování soukromého statku, respektive služby, nelogické, a proto se musí zrušit.
Jak je to ale s případným zdaněním finančních náhrad církvím? Racionálně se jedná o problém, protože je zdaňováno něco, na co si katolická církev dělá nárok, že jí bylo vzato a je navíc opřeno o zákon. Jenže nikdo nechce zdaňovat majetky, které se jí vracejí. Pouze finanční náhrady. Zde by tedy problém být neměl, protože se skutečně jedná o dar církvím. Pokud ale »tlustí kocouři« budou nadále tvrdit, že to nelze, tak stačí připomenout jednu historickou pravdu. Miroslav Kalousek, když byl ministrem financí, tak také zdanil něco, co se v principu nezdaňuje. Byly to výsluhové příspěvky vojáků zdaněné o 15 procent. Transfery se totiž nezdaňují. Zdanit lze ale vše, pokud se na tom shodne většina.
Ať si tedy církev vezme, co chce a co jí náleží, ale ať se o svůj majetek taky sama stará, netahá do toho stát a nezatěžuje veřejné rozpočty. Ať se církev vrátí k tomu, jako tomu bylo v jejích počátcích: chudoba, milosrdenství, dary. Proti tomu nic nemám, když takto církev získá majetek. To je svobodné rozhodnutí věřících lidí, ale odmítám, aby se z víry a náboženství stal byznys, který ještě horečně podporuje stát.
