Soukromý stát?
Za poslední tři desítky let, kdy nastala radikální změna v našich podmínkách, jsme se ocitli ve společnosti, která je silně privatizována. Na oko nám sice fungují různé státní instituce, které mají zastřešovat jeho fungování, ale čím dál více nám do procesu vstupuje soukromý sektor. Ať už se jedná o různorodé vlastnictví – soukromé versus veřejné (státní) nebo obyčejnou privatizaci základních potřeb, které v minulosti zajišťovala „pevná“ ruka státu. Důsledky překotného vracení majetku, umožnění privatizace všeho nakonec vedlo k problémům, které se projevují dnes nejen v našich podmínkách. S nástupem čím dál slabšího státu se potýkají i jiné země v Evropě. Státy, které přešly od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu systému, jsou ale na tom bity nejvíce, protože téměř nic není veřejné, obecní a začala se razit mantra, že soukromé vlastnictví je nedotknutelné. Společenské vlastnictví bylo označeno za nevýhodné, nevýkonné, nevýnosné, konkurence neschopné a předáno do soukromých rukou. Vytvořila se tak elita lidí, kteří mají nesmírně vysoký majetek. Tato elita si vytvořila určitý stát pro sebe, který nazývám soukromým státem, kde platí úplně jiná pravidla, než v normálním státě, ve kterém žije drtivá většina z nás.
Zatímco „stará privatizace“, která byla principiálně postavena na „bourání“ starých pořádků, tak nová privatizace spočívá v privatizování rizik, kdy jste jako člověk nuceni se například proti nim pojistit. Rovněž přesun odpovědnosti ze státu jako celku na jednotlivé lidi je jasným příkladem nástupu nové privatizace. Podobné to je v případě soukromého vlastnictví. V poslední době se čím dál více ukazuje, že města, ale i stát jsou často v pasti, když se někde objeví nějaký spekulant, který skupuje pozemky. Navíc mnohdy skupují pozemky záměrně, protože se například dozvěděli, že danou oblastí povede dálnice, silnice nebo rychlodráha. Posléze drží všechny v šachu a stát, protože je privatizován, nemá žádnou páku na to, aby tyto pozemky vzal zpět pod sebe. Jdeme od extrému k extrému a vytváříme další a další problémy bez jasného řešení a právního ukotvení. Aby se tomuto problému předešlo, tak bude nutné do našeho právního řádu vrátit instrument zestátnění, znárodnění nebo i možnost vyvlastnění. Někdo může namítnout, že se jedná o kontroverzní věci. Jenže, jak chcete vyřešit problém s tím, když obec/stát někdo neúměrně vydírá, že za daný pozemek chce vysokou finanční kompenzaci, než je normálně obvyklé? Vysokou částku vesměs chtějí ti, kdo se utvrzují právě ideologií, že soukromé vlastnictví ječ nedotknutelné. Jenže když potřebujete udělat nějakou veřejně prospěšnou stavbu (uskutečnit veřejný zájem) a lidé se nechtějí domluvit, tak co použijete?
Kam až dokáže zajít soukromý stát, můžeme vidět i na příkladu neúměrně vysokých cen za bydlení. Po roce 1989 totiž došlo k téměř úplné privatizaci bytových fondů a dnešní projekty vesměs staví developeři. Ti posléze určují jak cenu dané nemovitosti, stejně i občanskou vybavenost. Jelikož se jedná o soukromá (většinou) vlastnictví, tak se všichni opět odvolávají na soukromé a že já jako vlastník si mohu určovat, co chci. To je na jednu stranu pravda, přeci jen je to jen a jen moje, ale musím si uvědomit, že pokud budu něco záměrně blokovat nebo například šroubovat ceny moc vysoko, tak pověstná bublina splaskne a vezme s sebou všechny. Ať už ty, kdo s daným riskem neměli nic společného (většinou) nebo ty, kteří daný problém vytvořili svoji ideou, která říká cosi o soukromém vlastnictví.
S tím souvisí i akumulace majetku v rukou jednotlivců. V našich podmínkách existuje absence řádného zdanění majetku. Problém s velkým vlastnictvím majetku (nemovitostí, pozemků) by v tomto případě vyřešily nové daně. Kupříkladu za každou druhou a další nemovitost nebo jen progresivní zdanění majetku a to na základě jeho výměry a ceny. Na západ od nás je tento postup naprosto běžný, tak proč jej nevyužít i v našem právním řádu? Alespoň bychom se přestali ohánět tím, že soukromé vlastnictví jakožto ideologie, je nedotknutelné - ono v logice věci je nedotknutelné, ale co dělat ve chvíli, kdy se neúměrně akumuluje majetek v rukou jedinců a to záměrně vše skupují a poté s tím „neurvale“ obchodují? Možnosti jsou dvě: jednak zavedení daní, jak jsem uvedl výše (Francie a Německo) nebo instrument zestátnění (v některých oblastech je ve Velké Británii, ale i jinde). Nemáme se tedy čeho bát, stačí jen chtít.
