Mgr. Jan Klán

Mnoho lidí vnímá horní komoru naše Parlamentu – Senát – jako odkladiště vysloužilých politiků. Ostatně v době svého vznik, respektive obnovení (existoval za první republiky), to tak bylo mnohými politiky vysvětlováno. Do dnešních dní trápí volby do této komory nízká volební účast, přitom senátoři nemají moc pravomocí. Zastánci Senátu říkají, že se jedná o pojistku demokracie, když se Poslanecká sněmovna rozhodne rozpustit, aby měl kdo spravovat naši zemi. Opravdu bychom to bez Senátu nevydrželi?

Jestliže se někteří zákonodárci „prsí“ tím, jak bojují s Pražským hradem, kde sedí stárnoucí Miloš Zeman, když mu snižují rozpočet, tak je dobré se zeptat, proč stejně čile nikdo nebojuje proti rozpočtu Senátu. K této razantní věci nikdo nesáhl. Proč asi? Že by v Senátu bylo hodně kamarádů současné vlády? Mohli by se někteří pochlapit a říci, že si dobrovolně sníží rozpočet v rámci solidarity s obyvatelstvem, kterého zužuje nejen energetická krize.

Tím to ale nekončí. Jestliže nikdo nechce snížit rozpočet horní komory, proč nikdo neusiluje o jeho změnu? Například, aby byl senátor čestnou funkcí podobě jako ve Velké Británii Sněmovna lordů? Případně zatraktivnit jeho postavení. Například změnou jeho systému, který by kopíroval německý model. I kdyby však došlo k nějakému typu rekonstrukce pojetí Senátu, mám obavu, že bude pořád vnímán jako nadbytečná instituce.

V posledních několika letech o sobě někteří senátoři, senátorky, ale i celá instituce dala rázně vědět. Přestala být totiž ryze ústavní institucí, ale stala se institucí ideologickou. Co tím myslím? V Senátu se například silně horovalo za to, aby jadernou elektrárnu Dukovany nestavěl ruský Rosatom nebo Čína. Ideologie zvítězila nad odborností. Senát se tím pádem stal bezpečnostní hrozbou, kdy přímo ohrozil (přímo zdražil) dostavění dalších jaderných bloků. Navíc do budoucna se může stát, že již nebudeme vývozcem, ale dovozcem elektrické energie.

Pokud ale pomineme veškeré ideologické manýry Senátu, musíme začít reálně, v rámci úspor, uvažovat o zrušení této instituce. Nabízí se zde několik způsobů jak toho dosáhnout. Za 1) vypsání referenda o zrušení Senátu. Je to pravděpodobně nejlepší a nejprůchodnější řešení. Vůle lidu musí být respektována. Za 2) petice za zrušení Senátu. Ta je sice pro občany jednodušší, ale nemá žádnou váhu. Nakonec to skončí u ledu, když to projedná Petiční výbor. Za 3) Předložit v Poslanecké sněmovně Ústavní zákon o zrušení horní komory. K tomu nedojde, protože současná vláda má v horní i dolní komoře většinu zástupců.

Ze všeho výše uvedeného můžeme vidět, že reálně existují možnosti, jak zrušit horní komoru našeho Parlamentu. Argumenty pro tento akt rovněž najdeme a nemusíme nutně zůstat jen u úspor. Můžeme například použít i to, že se Senátem je silně provázán byrokratický legislativní proces. Dále se může zmínit, že například Slovensko má jednokomorový Parlament a vše funguje. Rovněž můžeme použít i efektivitu Senátu jako celku – kolikrát ročně zasedá, kolik podal návrhů zákonů a kolik jich reálně opravil, vetoval, účelově blokoval atd.