Regulace po válce
Když končila druhá světová válka, tak se čím dál více volalo po regulaci kapitalismu. Důvody byly dva. Jednak se chtělo zamezit problémům, které kapitalismus způsobil v roce 1929 při hospodářské krizi a poté zde byla i logika, že neúměrné hromadění kapitálu dříve nebo později způsobí válečný konflikt. To se ostatně ukazuje do dnešních dní, kdy se kapitalismus vždy svůj nahromaděný kapitál snaží vyčerpat. Používá k tomu různé nástroje i triky a to často sebedstruktivní. Jedním nástrojem je válka a vyčerpání kapitálu pomocí zbraní. Poté je zde možnost vyvolání vleklé krize, kdy se mnoho peněz znehodnotí a všude po světě se začne šířit nouze. Po druhé světové válce byla snaha zamezit tomu, aby kapitál neúměrně investoval do zbrojení a mírotvorci chtěli, aby se investovalo do společnosti. To dalo vzniknout sociálním státům v Evropě. Do celého konceptu zapadalo i znárodnění nebo zestátnění majetku, firem, dolů, korporací atd. Tyto kroky měly zabezpečit, aby se kapitál nedostával zpět ke zbrojení. Snad i právě proto vznikla ona zlatá léta po roce 1945. Jenže začátkem 70. let minulého století se soukromému kapitálu pustila uzda a začal útok na „očesávání“ sociálních států. Později přišla i jeho privatizace, kdy se pod tlakem deregulace státy vzdávaly svých regulačních pák. Výsledek vidíme všude. Strategické věci jsou často v soukromých rukou bez možnosti regulace státem. Právě proto je dnes čím dál více slyšet hlasy, které volají například po zestátnění. Důvod je prostý. Soukromý (zahraniční) kapitál totiž zisky odvádí mimo území národních států. Co je ještě horší, tak dochází k ohromné akumulaci kapitálu, který hrozí, že přeroste v nový konflikt. Dnes se nacházíme v takové fázi vývoje lidstva, že bohatí lidé vlastní podobné bohatství jako ti samí lidé před první světovou válkou. Jsou zde evidentní vazby ke kapitalismu versus válečný konflikt. Místo toho, aby se kapitál úměrně rozdělil zpět do společnosti, tak je soukromými společnostmi akumulován a případně převáděn na zbrojení nebo znečišťování životního prostředí. Typický úkaz máme v USA, kde je toto propojení patrné již od doby konce druhé světové války.
Nyní ale několik vět k samotnému pojmu znárodnění a zestátnění oné doby po druhé světové válce. Vzhledem k tomu, že druhou světovou válku rozpoutal velkokapitál napojený na zbrojení, tak zde byla snaha jej začít po válce regulovat. Byly zde totiž německé zbrojovky, které podporovaly válku. K tomu ještě musíme připočíst některé francouzské, britské a americké firmy, které zbrojní kapitál v Německu rovněž podporovaly. Ostatně globální války jsou vedeny hlavně za účelem vyčerpání kapitálu, který se neúměrně hromadí na území jednoho státu nebo v jedněch rukou. Dnes máme situaci podobnou. Kapitál se hromadí na území kapitalistických států – USA, Velká Británie, Německo. Můžeme sem připočíst i Čínu nebo Indii, které můžeme zařadit mezi státně kapitalistické země. V divokém světě neregulovaných financí může dojít i k bleskovým krachům a vzniku milionu nezaměstnaných během několika dní. To je zásadní rozdíl od konce druhé světové války, kdy podobný jev nebyl možný. Dnes je ale situace dramaticky odlišná a pokud se nepřijde s určitým typem regulatorních zásahů, tak se dočkáme velké krize nebo konfliktu.
