Mgr. Jan Klán

Mediálním prostorem proběhla zpráva, že průměrná mzda se opět zvýšila. Tentokrát na 31 516, - Kč. Jedná se sice o velice pěkné číslo, ale pro mnohé lidi pochází z říše snů a vybájené reality. Problém této cifry spočívá v tom, že vlastně není reprezentativní. Jak je to možné? Jednoduše. Číslo vzniklo sečtením všech lidí, kteří jsou výdělečně činní v produktivním věku. Z toho plyne, že se do průměru započítávají bankéři, prodavačky, IT specialisté, pokladní, doručovatelé, manažeři, pečovatelky, lékaři atd. Jak můžete vidět, tak se jedná o profese, které jsou na jedné straně placeny astronomickými částkami a na straně druhé jsou zde profese, které jsou na opačném chvostu. Kdybychom však nejlépe a nejhůře placené profese z průměru odečetli, tak nám vznikne jiné číslo, které více odpovídá realitě. Jedná se o číslo kolem 20 tisíc hrubého, plus mínus. Z tohoto důvodu je jasné, že předkládaná výše průměrné mzdy není reprezentativní, protože ji nepobírá automaticky každý pracující. Průměr je silně pokřiven lidmi, kteří pobírají nejvyšší částky a také těmi, kteří pobírají částky nejnižší. Pokud ale vezmeme „zlatý“ střed, tak nám vychází číslo úplně jiné, které více odpovídá stavu (nejen) naší společnosti. Tolik k průměru.
Někdo může namítnout, že v dnešní době můžeme mít takové zaměstnání, které se nám zlíbí a že si za vše neseme odpovědnost sami. Z této logiky jsme vlastně sami zodpovědní za to, že pracujeme v zaměstnání, které je nespravedlivě odměňováno (stranou jde fakt, že mnohdy nám nic jiného nezbylo a byli jsme nuceni vzít i hůře placené zaměstnání, abychom buď nepřišli o dávky nebo měli jak uživit rodinu). Šanci získat dobré zaměstnání máme přeci všichni stejnou. To ale není pravda. Rovnost šancí neexistuje, protože často nemáte možnost, ale ani šanci, se o nějaký zajímavý post ucházet. Na takové pozice se mnohdy ani nevypisují výběrová řízení (nebo jsou na ně kladeny nesmyslné požadavky, které nejste s to splnit). Z toho plyne, že taková pozice je buď ihned obsazena, nebo se k ní prostě ani nedostanete, protože nemáte známé na správných místech. Tyto posty si automaticky chrání bohatší lidé, jejich rodiny a známí. Rovnost šancí tedy není rovnoměrně rozdělena, alespoň pokud jde o lépe placená zaměstnání. Tím pádem vzniká nerovnost, která se projevuje právě například u výše průměrné mzdy.
S rovností šancí souvisí i možnost svobody volby. Každý člověk se může rozhodnout, co dnes bude dělat, nedělat, jak bude se svým životem nakládat. Jenže to je pouhé zdání, které nám předkládá tržní společnost. Se svou volbou totiž můžeme jako jedinci nakládat často jen do výše svého příjmu. Poté jsou vám některé možnosti volby, ale i šancí, zapovězeny z důvodu nedostatku peněz. Možnost volby je silně ovlivněna štěstím. I to člověk samozřejmě musí mít, ale nesmí na něj spoléhat. Dnes tedy máme svobodu volby, která je silně deformována kapitálem, který rozhoduje o tom, jaká volba je vám v životě předurčena.