Mgr. Jan Klán

Ve Francii to vře. Desítky tisíc lidí protestují se po celé zemi. Dokonce dochází k násilným střetům policie s demonstranty v centrální metropoli – Paříži. Demonstrace jsou primárně namířeny proti prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Jeden z demonstrujících pronesl velice zajímavou větu: „Je to víc než oprávněné. Přijde nám, že po letech práce jsme najednou vydíráni, zatímco členové vlády si žijí jako králové. Je to nesnesitelné, pokud jste běžný zaměstnanec“, řekl Michael Drouot, dělník z města Vendome. Nejde tedy jen o demonstraci proti velkému zdražování pohonných hmot. Zjevně nadnárodní kapitál a korporace prorůstají do francouzské vrcholové politiky, takže jsou protesty ve Francii na denním pořádku. Je to tam ve své podstatě dlouhodobě běžné.
Pokud by se ale něco podobného odehrálo v jiné členské zemi EU, tak by to zavánělo státním převratem. Navíc si můžeme jasně říci, že když se něco podobného odehraje v jiných zemích na světě: Rusko, Sýrie, Egypt, tak západní demokracie ihned sahají po zbraních a vyráží do boje zachraňovat demokracii. Nebo se minimálně snaží vytvářet alternativní zprávy (fake news). Násilné zásahy policie proti demonstrantům ale v západních zemích nevedou k převratu a svržení kapitalismu.
Pokud se podíváme do minulosti, zjistíme, že v našich podmínkách došlo v listopadu roku 1989 k incidentu, který byl výrazným podnětem k celému převratu. Jedná se o simulování „mrtvého“ studenta Martina Šmída. Nakonec stačilo, aby média několik hodin předstírala, že nějaký simulantský student Šmíd zemřel a hned se konal převrat na všech stupních společnosti. Zde vidíme první případ falešné zprávy a její vztah k následnému vývoji. I když později došlo k vyvrácení zprávy o mrtvém studentovi, bylo již pozdě. Tolik k počátkům fake news na našem území.
Dnes už ani nemusíme vytvářet žádné fámy o mrtvém studentovi, abychom se snažili vyvolat státní převrat. Bohatě stačí, když nějací „novináři“ vyrazí někam do ciziny, kde nelegálně natočí syna předsedy vlády, informace zveřejní, účelově slepí dohromady a je z toho taková bublina, která zaujme některé mladé lidi a „pražskou kavárnu“ v metropoli. Podobně jako zpráva o mrtvém studentovi v roce 1989.
Vymyšlené zprávy, polopravdy, částečné pravdy dnes napomáhají různým zájmovým skupinám, jak zmanipulovat veřejnost. Vždy je ovšem otázkou, který kapitál za danou informací stojí. Respektive, kdo je vlastníkem daného média. Kdysi byl výhradním vlastníkem médií stát. A jak se zdá, v roce 1989 médiím věřil téměř každý, neboť když se do médií dostal „mrtvý“ student, prostoupilo to celou společností.
Dnes je problém médiím vůbec věřit, protože jsou různí nejasní vlastníci. Máme sice veřejnoprávní televizi a rozhlas, který by měl být objektivní, ale bohužel mnohdy zastává názor úzké ekonomicko-politické skupiny a rovněž vytváří alternativní zprávy. Dnešní média tím pádem napomáhají vytvářet různé typy převratů, které jsou ale mnohdy naruby. Tedy nejsou pro většinu společnosti, ale vyhovují úzkým skupinám. Veřejnost je v nich často u nás pouze použita jako rukojmí k prosazení zájmů někoho jiného.