Pokání Miloše Zemana

Před několika dny jsme si připomněli 22 let od „humanitárního bombardování“ Jugoslávie. Ano, psal se rok 1999 a naše země v dubnu onoho roku vstoupila do paktu NATO. V té době již rok vládla ČSSD v rámci opoziční smlouvy a tehdejším předsedou vlády byl současný prezident Miloš Zeman. Bylo to jen několik dní po našem politickém vstupu do paktu NATO, kdy jeho síly zahájily ilegální bombardování Jugoslávie, které se de facto rovnalo válečnému zločinu proti mezinárodnímu právu a takový skutek je nepromlčitelný. Naše země se v té době přidala na stranu NATO a povolila přelety strategických bombardérů, aby toho později hořce litovala, když se zjistilo, že vlastně bombardování vůbec nebylo potřeba. Stín tohoto omylu tehdejší vládní garnitury se táhne do dnešních dní a plně si to uvědomil i prezident Miloš Zeman, který v té době nikterak bombardování nezpochybňoval. Pokud by to totiž udělal, tak by mu zcela jistě pohrozily nějaké špičky z NATO, případně by mu bylo vyčiněno tehdejší americkou administrativou Billa Clintona, kterého v té době zmítala aféra kolem Moniky Lewinské. Po 22 letech tedy přišlo pokání Miloše Zemana, kdy se za schvalování bombardování omluvil. Je škoda, že tak neučinil již dávno, ale jedno přísloví praví, že nikdy není pozdě. Každopádně by se měli omluvit i jiní politici, kteří schvalovali a dodnes schvalují různé ilegální války, které jsou postaveny na lžích. Miloši Zemanovi patří dík, že prosazoval levicové věci nebo, že pomohl udržet levostředovou vládu, ale omluva za schvalování nějakého zločinu je málo a daná věc by měla být řešena mezinárodně a omluvit by se mělo NATO a také USA.

Nicméně jsem rád, že Miloš Zeman uznal svoji chybu z doby svého vládního angažmá předsedy vlády. Tady můžeme vidět, jaký je prezident taktik, když si uvědomuje, jak je důležité dnes utvářet politiku více azimutů a stavět mosty a ne je bourat. Ještě očekávám, že se omluví pravicoví politici, kteří v roce 1999 schvalovali "humanitární bombardování" podle vzoru tehdejšího prezidenta Václava Havla. K tomu se ale nabubřelí pravicoví panáci zcela jistě nesníží. Naopak hned zaútočili na Miloše Zemana, že jeho omluva je pokrytecká - ostatně co jiného čekat od antilevicového, antisociálního, antizemanovského a antiruského poslance Víta Rakušana (STAN a Piráti) nebo od hysteričky poslankyně Markéty Adamové Pekarové (TOP 09, Spolu)? Možná by se tito pravicoví politici a političky podobného ražení jako výše uvedení, měli omluvit za ilegální válku v Iráku z roku 2003, která byla postavena na lžích, kterým tak ochotně přikyvovala tehdejší pravice. K takové omluvě ale nedojde, protože tím by vlastně potvrdili, že všichni lhali. Navíc by se pravicoví politici měli omluvit i Rusku, když svými „velkohubými“ prohlášeními bez jasných důkazů (vše je postaveno na spekulacích a domněnkách – tedy lžích) ke kauze Vrbětice naprosto rozbourali vztahy a došlo to tak daleko, že Rusko označilo ČR za nepřátelskou zemi spolu s USA (to se teda máme čím mezinárodně chlubit!).

Navíc se stále více ukazuje, že na naši politickou scénu mají čím dál větší vliv zpravodajské a bezpečnostní služby, které vytváří různé kauzy, jež mají za cíl ovlivnit uvažování voliče v nadcházejících volbách. Ano, poukazuji na kauzu Vrbětice, která nese veškeré znaky amerického studeného puče. Jedná se o stejný scénář, jaký již několikrát proběhl v latinskoamerických zemích. Bohužel se z naší země stává banánová nebo přesněji bramborová (abychom vystihli tuzemský příměr) republika. Můžeme pozorovat úpadek politického řádu, kdy je politická scéna prodchnuta urážkami, napadáním, vulgaritami, nevraživostmi, odsuzováním jednoho a druhého, rozdělování na my a oni, my hodní a oni zlí, Zeman a Antizeman, Babiš a Antibabiš, komunisté a antikomunisté. Na tomto stavu mají podíl hlavně agresívní pravicoví politici a političky, kteří se ohánějí hlavně ideologií nebo nevraživostí vůči nějaké osobě nebo minulosti.

Miloše Zemana můžeme a nemusíme mít rádi, můžeme jej vyzdvihovat i zatracovat, nesouhlasit s jeho názory nebo jim horečně přikyvovat. Ať si vybereme jedno nebo druhé, tak musíme uznat, že svoji omluvou směrem k Srbsku je morálně i politicky výše, než pravicoví nebo i jiní politici, kteří se dodnes za nic neomluvili. Možná některým lidem chybí omluva Miloše Zemana za to, že nechal zprivatizovat banky, když byl předseda vlády, že deformoval českou politickou scénu díky opoziční smlouvě, případně že jeho vláda udělala některé nesmyslné privatizační akce. Ano, i tyto věci jsou pravda, a pokud by se prezident za ně omluvil, tak by zcela jistě zvýšil (podle mého názoru) svůj kredit a povýšil by jak morálně, jakož i politicky. Nicméně je potřeba Miloše Zemana podporovat a vidět jeho pozitivní roli dříve i dnes a do budoucna po podzimních volbách do Sněmovny a také směrem k jeho politice více azimutů – od EU, Rusko a Čínu, po USA a další země. Ale na druhou stranu je potřeba si uvědomit jeho slabiny – jako schvalovaní bombardování Jugoslávie, privatizace bank nebo vytvoření opoziční smlouvy atd. Tyto slabiny by nám ale stále neměly bránit v jeho podpoře, neboť je to strategický spojenec, daleko lepší, než pravicoví politici. Svět totiž není dokonalý a každý v životě děláme chyby. Je však nutné si je uvědomit a přiznat si je, což prezident Zeman ve svém pokání za rok 1999 udělal.