Mgr. Jan Klán

S novým rokem přišla jedna zásadní změna v oblasti doručování tiskovin do domácností. Tuto službu již nezabezpečuje Česká pošta, ale nově soukromá společnost. S přechodem na „nový systém“ se ale vyskytují chyby v samotném doručování, kdy do mnoha domácností nechodí předplacené noviny. Českou poštu od nového roku nahradila soukromá společnost První novinová služba (PNS). Položme si ale jinou otázku, která s přechodem na nový systém souvisí. Jak je možné, že si tento sektor nechala Česká pošta, která je vlastně státem, odebrat? A kdo je za to zodpovědný?

Pošta je vynález už poměrně starý. Jako instituce začala fungovat řádně v 19. století a byla hojně využívána hlavně ve válečných konfliktech. Ostatně pošta jako instituce byla vyvinuta právě pro potřeby armády (stejně jako internet). Postupně se z pošty stala služba pro veřejnost a velice dlouho byla vlastněna státy a byla považována za službu veřejnosti. Zároveň byly poštovní úřady zřizovány téměř v každé vesnici, aby lidé mohli mít styk se státní správou a okolním světem. S nástupem digitalizace, robotizace a privatizace však nastávají problémy. Pošta si nejprve nechá vzít systém doručování zásilek a tuto oblast přenechá různým soukromým společnostem typu PPL a DHL. Poté ale zjistí, že tento systém potřebuje zpět a tak se dává na „soupeření“ v rámci trhu. To byl první krok k privatizaci „veřejné služby“. Vzhledem k tomu, že již není „IN“ tolik posílat pohlednice nebo dopisy, tak pošta sahá ke stále narůstajícím poplatkům za jejich služby. V rámci digitalizace alespoň pošta přešla na systém Czech point, kdy si můžete na téměř každé poště nechat ověřit např. listinu a nemusíte k notáři. Vše má ale své výhody a nevýhody. Vzhledem k tomu, že pošta vyplňuje veřejný prostor a zastává co by instituce veřejnou službu, tak je značná chuť tento státní podnik privatizovat. Postupně se tento „nešvar“ děje a dalším krokem je právě odebrání doručování novin a přechod k soukromé společnosti, která ale ve veřejné prostoru selhává.

Je tedy evidentní, že oblast veřejné služby je lukrativní byznys a ten by si měl nechat pod sebou stát. To, že v řadě oblastech pošta selhává je také fakt a nelze to zapřít (zde totiž působí značně kontroverzně různé zlaté padáky nebo značné odměny manažerům atd.). V poslední době se divili čelní představitelé ČSSD, jak je možné, že soukromá společnost v doručování selhává. Možná se diví záměrně, protože za „odluku“ doručování je zodpovědné ministerstvo vnitra pod které spadá Česká pošta jakožto podnik a tomuto ministerstvu šéfoval Milan Chovanec. Takže je na místě se ptát, proč ministerstvo umožnilo tuto skrytou privatizaci provést? Vše se svádí na dnes hojně používaný pojem restrukturalizace a zefektivnění. Jenže místo toho, aby se něco zlepšilo, tak se daná věc ještě zhoršila a to pro potěšení soukromého sektoru, kdy je pošta označována jako nefunkční, protože je státu. Opět to celé nahrává soukromému kapitálu, který z logiky své věci vždy chce privatizovat veřejné statky, které mají sloužit všem lidem bez rozdílu.

Systém „tiché privatizace“ je v našich podmínkách poslední dobou hojně rozšířen. Místo toho, abychom privatizovali (rozprodali, zlikvidovali, rozkradli) celek, tak to raději uděláme postupně a v tichosti. Je něco shnilého ve státě českém a ona hniloba se projevuje právě v tichém privatizování, kdy se vytvářejí různé divize nebo odluky, které jsou vesměs privatizovány „za babku“.

Východisko je jen jediné: aby se veřejné služby neprivatizovaly a zůstávaly v rukou státu. Zde ale musí stát působit jako dobrý hospodář a starat se o své podniky řádně a nedopustit, aby se v nich rozdávaly zlaté padáky nebo existovaly jiné nešvary.