Parodie na demokracii
Konečně máme vládu, která získala důvěru. Někteří lidé si oddechli, že konečně přestanou šaškárny ze strany Demokratického bloku. Jiní se zase zhrozili, že existenci vlády s důvěrou umožnili komunističtí zákonodárci. Žádosti o důvěru však předcházela demonstrace proti existenci současné vlády, která se konala na Malostranském náměstí. Tedy v místech, kde se žádné demonstrace nesmějí pořádat. Dokonce se dav demonstrujících lidí přesunul do Sněmovní ulice před hlavní vchod do Poslanecké sněmovny, kde jsou rovněž demonstrace zákonem zakázány. Jak je ale možné, že se porušuje zákon? Proč přihlížející policie nekonala a neznemožnila demonstrantům v pochodu do Sněmovní ulice? Přeci se zákony mají dodržovat a pokud jsou porušovány, tak je vymáhat a trestat. Jenže v našich podmínkách se nic takového neděje a tak si demonstranti, kteří jsou často od politiků pravice ponoukáni k tomu, aby zákon porušovali, mohou dělat, co chtějí. Tohle by se v západních, ale pravděpodobně i jiných zemích, nemohlo odehrát. Celé to svědčí o selhání naší demokracie, která je jen parodií na demokracii.
Náš demokratický stát byl vytvořen na troskách selhávajícího socialismu sovětského typu a tehdejší politické elity si jej vytvořili k obrazu svému. Celé se to promítá do dnešní doby, kdy existuje takové množství zákonů, že je ani nikdo pořádně nezná. Navíc zde hraje roli systémové nevynucování zákonů a mnohé zákony platí jenom pro někoho. To společnost vnímá jako negativum a posléze nastává volání po vládě „silné“ ruky, která nastolí pořádek. Na celé věci má ale vinu selhávání politických elit, jmenovitě zákonodárců, kteří a) neznají vždy zákony, které sami přijímají – jako příklad si můžeme uvést epizodu z žádosti o důvěru vládě, kdy vláda musí být přítomna na jednání Poslanecké sněmovny. b) zákonodárci zákony, které vytvoří, často sami nerespektují. Jenže zákony se v demokracii vztahují i na ty, kdo je tvoří. Zákonodárci jsou občané, jako všichni ostatní, jen s tím rozdílem, že jsme si je my, občané, demokraticky zvolili v demokratických volbách jako své zástupce. Žádný jiný rozdíl neexistuje.
Dnešní právní džungle, ale i bažina zároveň, poskytuje tolik kliček, že si demonstrující lidé před Poslaneckou sněmovnou možná ani nebyli vědomi, že něco porušují. Policie rovněž selhala, protože měla zasáhnout a naplnit literu zákona. Jenže ta jen nečinně přihlížela. Pravděpodobně si na stejnou rovinu dala zákon o shromažďování a právo na něj a zákon, který říká, kde se nesmí demonstrace konat z důvodu bezpečnosti. Převážil asi první pohled, kdy policie nechtěla být v našich podmínkách obviněna z toho, že zasahuje proti demonstrantům jako v roce 1989. Nepatřím k obdivovatelům USA, ale tam by se tohle odehrát nemohlo. Byl by to krátký proces s takovými narušiteli. Jenže v našich podmínkách, kdy si hrajeme na demokracii, to možné je. Demokracie je v našich podmínkách (ale stále více i v celé Evropské unii) jen parodií, kdy si každý dělá, co se mu zamane. Čím dál více minorita terorizuje většinu a média rozhodují o tom, kdo bude nebo nebude v politice. Co je to za demokracii, kde jsou zpochybňovány výsledky demokratických voleb? Demokracie je přeci vláda většiny. Podle mého názoru to celé svědčí o hluboké krizi a úpadku demokratických hodnot.
Všechna tato negativa, která dnes někteří vnímají jako pozitiva, se ale vrátí v dlouhém období. Indukují totiž další neúctu občanů k zákonům a nevíru v demokratický režim jako takový. Pak budou plakat i ti, co dnes „skákají“, skandují a nestačí se divit.
