Mgr. Jan Klán

V poslední době se v mediálním prostoru skloňuje všemi možnými pády jméno nepříliš vzdělaného a nevyzrálého, ale zato o to víc dogmatického politika Jana Lipavského. Obvykle papouškuje a vyhrocuje pravicová mediální klišé proti Rusku, Číně a dalším zemím. Jeho nominace Pirátskou stranou na post ministra zahraničí ukazuje zoufalou personální krizi v Pirátské straně. Ne snad proto, že by strana vůbec neměla schopnější členy, ale proto, že stranu ovládlo pravicové sektářské křídlo, které nepustí do významnějších pozic nikoho, kdo by měl trochu odlišné myšlení.
S jeho osobou však má problém Miloš Zeman, který oznámil, že Lipavského za ministra nejmenuje. Uvedl k tomu několik důvodů – od jeho nízkého vzdělání až po agresivní postoje směrem k zahraničním partnerům. Díky tomu, že prezident tohoto člověka do nově vznikající vlády nejmenuje, nastává první střet budoucí pravicové vlády s hlavou státu.
Předseda vlády Petr Fiala dal jasně najevo, že se v této věci obrátí na Ústavní soud, který by otázku jmenování nebo nejmenování ministrů vyložil a to jednou pro vždy. Určitě se shodneme, že naše Ústava není dokonalá a každý si ji může do nemalé míry vykládat po svém. Vyskytuje se v ní řada nejasných formulací, které by snesly aktualizaci. K tomu ale není politická vůle. Je tedy možné, že Ústavní soud článek o jmenování ministrů prezidentem vyloží proti Miloši Zemanovi, i když v jeho čele stojí člověk, který byl kdysi v Zemanově vládě – Pavel Rychetský. Ostatně díky tomuto člověku se konaly nedávno chaoticky volby do Sněmovny, neboť se na zakázku narychlo předělával volební zákon.
Ale zpět k Lipavskému. Opravdu může být tento člověk ministrem zahraničí? Když pomineme jeho nedostatečné vzdělání, vážným důvodem pro jeho nejmenování jsou jeho vztahy k Rusku a Číně, i když existují také důvody další. Je potřeba si se znalostí věci říci, že to byl právě Jan Lipavský, kdo prosadil diskriminační zákon zvaný „lex Dukovany“, kdy se dopředu z možnosti dostavět naše jaderné elektrárny vyloučily Rusko i Čína. Jako argument zaznělo, že se jedná o země, které jsou bezpečnostním rizikem pro naši republiku. Troufnu si ale tvrdit, že bezpečnostním rizikem je v tomto případě Jan Lipavský, který rozsévá nenávist a zlobu směrem k těmto globálně významným zemím.
Neumím si dost dobře představit, jak by Lipavský mohl kvalitně fungovat jako ministr zahraničí, který by dopředu vedl diplomatickou válku s Čínou a Ruskem a bil se do prsou, jak to někomu nandal. Rukojmími bychom byli my všichni, hlavně obyčejní občané. Byli bychom pěšáky v nové absurdní studené válce, kterou by Lipavský a spol. vedl s velmocemi a kvůli které by se Česká republika stala směšným poštěkávajícím ratlíkem. Biti bychom na tom ve finále byli všichni.
Argument (nejen) Pirátů proti Rusku a Číně je ten, že se prý jedná o nedemokratické země. Už ale neřeknou, že se liberální demokracie sama nachází v krizi a rozkladu, když se z bývalé mantry po roce 1989 stala jen prázdnou skořápkou nově naplněnou oligarchickými zájmy Bakaly a dalších podnikatelů. Pokud by se nakonec pirát Lipavský stal ministrem zahraničí, nastala by mezinárodní ostuda. K tomu by se přidalo, že ve Fialově vládě by bylo několik dalších lidí, kteří jsou rození sinofobové a rusofobové, včetně Langšádlové, která také není kvůli svému neadekvátnímu vzdělání a nezkušenosti se zahraničním výzkumem připravena na svůj post.
Fandím v této věci prezidentovi Miloši Zemanovi, protože si je plně vědom bezpečnostního rizika, které představuje dogmatický Pirát Lipavský. Ať už spor o jmenování nebo nejmenování ministra zahraničí dopadne jakkoliv, je nutné ocenit prezidenta, kterého někteří chtěli zbavit jeho pravomocí, že se aspoň pokusil zamezit další eskalaci mezinárodního napětí ohledně Ruska a Číny. Jak si mnozí vzpomenou, nedávno účelově kulminovala pseudokauza Vrbětice, o které již naštěstí není ani vidu, ani slechu. Nová vláda s Lipavským by byla jednou dlouhou kauzou podobného charakteru.