Mgr. Jan Klán

Současná krize způsobená koronavirem má jak své klady, tak zápory. Pokud to vezmu odzadu, tak mezi zápory patří dopad na ekonomiku, která se dramaticky propadá, morálku společnosti, kdy jsou lidé udržováni v permanentním šoku, zápas s nemocí a mrtví. Nicméně nalezneme i klady. Do společnosti se začínají zavádět věci, které se buď oddalovaly někam do budoucna, nebo se tvrdilo, že to prostě nejde. Mezi tyto klady můžeme uvést třeba home office u profesí, kde to lze zavést, elektronická komunikace s úřady (což mělo fungovat naprosto běžně již dávno), zavádění inovací, testy nových léků, tisk na 3D tiskárnách, prodloužení doby ošetřovného, vyučování po internetu nebo televizí a proměna práce jako takové atd. Je nad míru jasné, že inovace nepohání jen válka, ale v dnešní době také krize. Zejména krize způsobená nákazou, kdy mnoho lidí může fungovat a nedochází tak k materiálním škodám jako ve válečném konfliktu. Otázkou zůstává, zda se svět z této krize poučí a změní se. Předpokládám, že se svět změní k lepšímu (může samozřejmě i k horšímu), podobně jako se začal měnit po událostech 11. 9. 2001, případně po finanční krizi roku 2008.
Zatímco po první krizi tohoto tisíciletí začal pověstný hon na teroristy, tak po finanční krizi celou věc odnesli obyčejní daňový poplatníci, kdy riskantní hry bankovního sektoru museli zaplatit. Jak to dopadne po této krizi nelze úplně přesně odhadnout. Rýsuje se nám několik možných budoucností. Od těch katastrofických, že začne populace klesat a vymírat, protože je na planetě přelidnění, přes různá restriktivní opatření na delší dobu - například návrat kontrol na hranicích, obtížné cestování mimo hranice. Až po optimistické scénáře, kdy se lidstvo poučí a začne se chovat zodpovědně a nebude lapeno v honbě za neustálým růstem a ničením přírody za každou cenu. Věřím tomu, že současná krize pomůže změnit systém v jiný, který bude lepší, než ten současný, který produkuje materiální a příjmovou nerovnost, nerovnoměrné rozdělení bohatství po světě atd. Stačí, když se podíváme, jak se bohatí snaží utéci před virem nakupováním tryskáčů nebo výstavbou bunkrů. Boháči v USA i jinde „balí kufry“ a začínají prchat na svá sídla kdesi v dálavě a berou si s sebou zdravotnický personál. Jaká to zbabělost od nejbohatších, kdy nechávají klasickou střední třídu a nejchudší na pospas řádění nákazy.
Viry a nemoci tu nicméně budou neustále. Jsou stejně staré jako naše planeta. Nehledě na to, že k nám mohou putovat i z vesmíru pomocí meteoritů či komet. Jestliže je ale planeta „plná“ lidí a globální ekonomika postavena na cestování, tedy honbou za zážitky, tak se logicky dalo čekat, že se dříve nebo později něco stane. Značnou nevýhodou postindustriální společnosti, kdy největší váhu hraje sektor služeb, je logicky vzato nekontrolovaný pohyb osob. Do této oblasti můžeme zařadit problém Schengenského prostoru v Evropě, který selhal již podruhé. Poprvé v roce 2015, kdy začala migrační krize, aby selhal znova v současné krizi, kdy umožnil volný pohyb nakažených lidí po regionu. Evropská unie se najednou probudila s tím, že dočasně zavře vnější hranice EU. Jako kdyby tohle onen virus zastavilo, když už zde je a putuje mezi lidmi.
Ze současné krize by se měla společnost jako celek poučit a změnit reálně svoje chování. Ať už ve vztahu lidském, stejně mezinárodním, stejně musí změnit i své chování směrem k přírodě, která primárně určuje pravidla hry. Člověk je na nejvyšší příčce evoluce, ale bez problémů jej dokáže zabít věc, která je úplně na konci oné příčky – viry a bakterie. Tohle by si lidé měli uvědomit.