Mgr. Jan Klán

Za několik dní oslaví NATO 70 let své existence. Současná historiografie tento vojenský pakt vykresluje jako ten, který zabránil rozpínavosti tehdejšího Sovětského svazu. Když se na tento problém podíváme z historického hlediska, tak zjistíme, že zde nesedí založení Varšavské smlouvy (1955) a NATO (1949). Ať už se dějiny vykládají podle vítězů nebo ne, tak je jasné, že Varšavská smlouva zanikla a my jakožto republika jsme se stali součástí paktu NATO. Byli jsme všichni vtaženi do hry o svoji bezpečnost proti nepříteli, který se má nacházet všude kolem nás.
V době zakládání NATO však byla situace úplně jiná, než je dnes, ale principiálně se stále vychází z reality po druhé světové válce. Klíčovou mocností v paktu NATO jsou USA a my jakožto členové se bohužel této klíčové mocnosti podřizujeme. Platíme tedy daň za to, že jsme stále v tomto paktu, který byl ve své době protiváhou Varšavské smlouvě. To, že se podřizujeme klíčové mocnosti, není nic nového. Bylo tomu i v době našeho členství ve Varšavské smlouvě. Tenkrát jsme se podřizovali Sovětskému svazu. Rozdíl je v tom, že v oné době jsme mohli alespoň vést samostatné bojové operace (bránit naši republiku). Bránit jsme se dle dostupných archivních materiálů mohli až 4 dny, než by přišli tehdejší spojenci. Dnes je ale naše armáda ryze profesionální a je pouze karikaturou na armádu. Není schopná vést samostatně žádné bojové operace. Naše armáda je jen malý expediční sbor, který operuje všude jinde, jen ne doma. Doma je zbytečná. Nemáme totiž prostředky, abychom se bránili. Bohudík se zatím nemáme čeho obávat, i když NATO a USA vehementně pracují na tom, abychom se bát začali.
Snad právě proto všechno se armáda rozhodla, že nakoupí nové vrtulníky právě v USA. Je to přeci náš věrný spojenec, který nám vždy pomůže. Vrtulníky se mají nakoupit bez výběrového řízení. Jde tedy o netransparentnost a zákony jdou mimo. I když mají z logiky věci platit pro všechny. Tedy i pro armádu. Politické rozhodnutí a naše členství v NATO je jak vidno nad zákon o zadávání veřejných zakázek. Nákup nových vrtulníků jsou pro nás naprosto vyhozené peníze. Jenže zde máme dvě výročí – 20 let našeho členství v NATO a 70 let od vzniku NATO. Snad právě proto nakoupíme vrtulníky na základě politických rozhodnutí. Vyhozené peníze jsou určitou daní za alianční obranu, protože nejsme schopni se sami bránit. Pochybuji o tom, že by nás ale celý spolek NATO nějak bránil. Ten poslední dobou jen hledá nepřítele, kde se dá, aby se alespoň mohl cvičit a zkoušet nové zbraně. Jeho úkolem má být udržování míru a ne hledání a rozpoutávání konfliktu. Právě proto jdeme vstříc USA jako klíčové mocnosti v NATO a to i za cenu netransparentností, neotevřenosti veřejné soutěže vůči jiným.