Mgr. Jan Klán

V době současné krize by mě zajímalo, kde jsou nyní zalezlí pánové Minář, Novotný nebo jiní, co brojí proti Číně, Rusku, současné vládě, komunistům? Kde všichni jsou? A co pan Hrušínský z divadla Na Jezerce? Šijí všichni roušky nebo jsou jen schovaní v koutě a čekají, až současná krize odezní? Co kdyby všichni ti kritici snad úplně všeho přiložili ruku k dílu? Mám jeden nápad: když se podíváme na transparentní účet Milionů chvilek, tak uvidíme, že mají na účtu téměř 3 miliony korun. Nemohli by tyto prostředky převést na výrobu roušek? Rozhodně by to byly účelněji vynaložené peníze, než si je jen tak „šušnit“, aby je po ukončení krize mohli vytáhnout na bitvu proti současné vládě, prezidentovi Zemanovi a varovali před návratem „jakéhosi“ komunismu. Možná by si všichni ti kritici měli uvědomit, že současná krize bude měnit současnou společnost, stejně i pojetí demokracie. Když se totiž na celý problém podíváme ještě z jiného úhlu pohledu, tak zjistíme, že nejvíce postižené současnou koronavirovou krizí jsou jednak románské demokracie (Itálie, Španělsko, Francie) a poté demokracie, které svoji existenci postavili na volném trhu, volném pohybu lidí bez kontroly (Německo, USA, Velká Británie). Ve všech případech hraje velkou roli pojetí demokracie a neoliberalismus, který je postaven na individuálních potřebách. Zcela jistě bude epidemie ještě více postupovat právě v těchto demokraciích, které vše nechávaly bez jasné kontroly. Západ si totiž často myslí, že krizovou situaci si každý vyřeší sám. Nevýhodou tohoto přístupu je právě individualismus, kdy si lidé často neuvědomují, že jsou součástí celku.
Zde vyvstává otázka, zda země s centrálně organizovanou vládou, jako například Čína, zvládají různé krize lépe, než země „chaosu“? Jako příklad země „chaosu“ si můžeme uvést Itálii, která měla od konce druhé světové války silně nestabilní vlády a krize tam oproti Číně probíhá nejhůře. Pokud se přeneseme do USA, kde se nákaza rovněž šíří poměrně rychle, tak zjistíme, že poměrně volný průběh tomu nechávají zejména z důvodu, aby Americká asociace nemocnic měla miliony pacientů, kteří na hranici života a smrti, bohužel, budou roztáčet kola kapitalismu. Tam jde totiž o byznys a ne o člověka. Velkou nevýhodou současných demokracií, které jsou postaveny na systému „každý si chce dělat, co chce“ je to, že když se objeví krizová situace, tak se vždy najdou někteří, kdo nechtějí poslouchat a berou všechny příkazy a zákazy na lehkou váhu. Říkají si, že když mě nikdo za to nepotrestá, tak nic nemusím řešit. Z toho plyne, že do budoucna bude nutné společnost na krizové situace připravovat (živelné, válečné, pandemie atd.). Podobně jako jsme se před rokem 1989 už od školky připravovali na možný útok „imperialistů“. Dnes vidíme, jak hodně absentuje branná výchova na školách nebo právě výchova v krizových situacích.
Už nyní je zcela jasné, že státy budou enormně zadluženy. Opět se volá po tom, aby pomohl ve všech oblastech stát. Jenže když se přeneseme do krize roku 2008, kdy za ni mohly primárně banky, tak zjistíme, že tenkrát jejich riskování museli zaplatit daňoví poplatníci a státy. Dnes by se měly banky nad tímto vztahem zamyslet. Tenkrát je vědomě i nevědomě zachraňovali lidé a tak by dnes mohly uvolnit své rezervy a zdarma je poskytnout státům. Jinak hrozí, že státy budou po skončení krize vystaveny následné privatizaci všech složek, které zajišťují bezpečnost, zdraví, sociální věci a mnohé další. I na tohle v zákrytu zcela jistě čekají lidé typu Mináře, Novotného a dalších, kteří čekají jen na to, až bude stát oslaben a opět začne pověstný boj proti všem, včetně těch, kdo nám v krizi nejvíce pomohli – například Číně nebo Vietnamu.