Mgr. Jan Klán

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Okřídlené klišé, které provolával v listopadu 1989 Václav Havel, dnes již neplatí. V dnešní době jej musíme změnit na: lež a nenávist zvítězila nad pravdou a láskou. Ano, to je realita. Lásky je hanebně málo a pravda je natolik proměnný pojem, který se převtělil do tvrzení, že každý má svoji pravdu. Pravda je tedy pojem relativní. Sklon šálit a klamat sami sebe dosahuje historického maxima. V tomhle jsme mistři.
Investigativní novinařina se v našich podmínkách naprosto liší od té na západ od nás. Tam je často pojena se zkoumáním a analýzou různých problémů, kdy se často poukazuje na nešvary korporací, státu, byznysu atd. U nás se ale přehoupla do pozice bulvarizace. Nejvíce tomu napovídá poslední aféra, která se roztočila kolem syna premiéra Andreje Babiše. Z toho plyne, že naši novináři investigativního typu jsou snad schopni všeho a to jen kvůli honbě za senzací. Natolik je narušeno soukromí lidí a musím se ptát, kdo stojí za těmito novináři? Jaký druh kapitálu je financuje, aby pomohl destabilizovat společnost? Proč naši novináři nepoukazují na věci nespravedlivě odměňovaných pracovníků, jaké jsou jejich pracovní podmínky atd.? Proč se neukazuje na znečišťování životního prostředí a napojení např. na uhelné lobby? Trnem v oku je však Andrej Babiš ve spojení s protiruskou hysterií i Milošem Zemanem.
Média jsou ministerstvy pravdy a lásky. Na základě domněnek, polopravd vytváří nové pojetí reality a fake news přetváří samotnou demokracii. Zřejmě v našich podmínkách dochází ke střetu dvou druhů kapitálu. Likvidního a státního. Právě likvidní kapitál podporuje slavný Demokratický blok a snaží se destabilizovat společnost, aby byla v šoku. Ve chvíli, kdy se společnost nachází v šoku a je destabilizovaná, tak se odehrávají ty největší zlodějiny (stačí si vzpomenout na dobu privatizace). Když se navíc podíváme, kdo veškeré demonstrace proti Andreji Babišovi, ale i prezidentovi Miloši Zemanovi svolává, tak zjistíme, že se vesměs jedná o samé nevládní neziskový sektor, podivné spolky s exotickými názvy nebo neziskové organizace mnohdy podporované zahraničním kapitálem. To se pořád dokola musíme stávat sociální laboratoří, tak jako v 90. letech minulého století?
Na případu Andreje Babiše (byť jej sám osobně nemusím) vidíme, jak alternativní (fake) zprávy utváří dnešní pojetí demokracie. Ministerstvo pravdy a lásky (média) vytváří svět, který chtějí mít a mnozí lidé na to bohužel slyší pod rouškou obrany a ochrany svobody a demokracie. V celém scénáři jde o to, aby naše společnost byla v permanentním šoku a mohlo se nenápadně „rozkrádat“ co ještě jde. Šok má přeci za úkol odvést pozornost od dnešních problémů. Likvidní kapitál chce totiž oslabit stát natolik, aby byly jeho funkce nefunkční (např. soudy rozhodovaly pod tlakem, v časovém pressu atd.). Proto využívá média, aby strhl veřejné mínění na svoji stranu ve jménu demokracie v boji proti demokracii, protože právě takhle demokracie začíná umírat.