Levice v jiné době
Volby, které nedávno skončily, ukazují na významný jev. Levice jako celek je v krizi. Nemusí jít nutně o krizi jako takovou, ale spíš nepochopení, že se změnila doba. Věci, které levice předkládá směrem k veřejnosti, jsou buď nesrozumitelné, nebo mířící mimo, případně zastaralé. Na úvod si ukážeme dva příklady, kdy jeden je ze strany ČSSD a druhý ze strany KSČM. Pokud jste sledovali kampaň ČSSD, tak ta byla primárně postavena na zkrácení pracovní doby, zastavení jakýchsi neexistujících migrantů na hranicích nebo o bezpečné zemi (zřejmě jsme nebezpečná země, i když jsme jednou z nejbezpečnějších). Hřebíček do rakve ČSSD byl ve spojení sloganů, že ještě přitvrdí proti porušování nočního klidu nebo nalévání alkoholu. To nemohlo přinést nic dobrého, protože lidé chtějí volnost, svobodu a zážitky. Podobný problém potkal nás, KSČM. Popravdě řečeno jsme se svezli na krizi ČSSD už minule. Samozřejmě to nelze paušalizovat, ale věci, jako bezplatná MHD v Praze tolik netáhne. Stejně i v jiných městech, protože lidé tohle již berou jako samozřejmost. V programu jsme se nebyli schopni vydělovat vůči ČSSD a z tohoto důvodu jsme rovněž propadli. Rovněž vztah směrem k ANO hraje důležitý faktor, protože právě toto hnutí přebírá levici obecně voliče. Obě spojené nádoby (KSČM a ČSSD) se potácí v krizi, kdy zůstávají jen skalní přívrženci, a nedokážeme stáhnout nové voliče. To ale není zdaleka všechno.
Snad největším problémem je, že radikální levice má málo přitažlivý (nemoderní) program. To je prostě realita. Stále častěji je vidět, že radikální levice „zamrzla“ v době industriální, kdy byla jasně identifikovaná třídní struktura. Ta se ale v době individuálního kapitalismu diametrálně odlišuje. Dokonce se změnila natolik, že už se ani nepodobá klasickým kapitalistickým systémům po druhé světové válce. Je nutné si uvědomit, že třídní struktura je rozbitá, dělník už není klasickým dělníkem, tak jak jsme jej znali. Pokud se chceme zaměřit na co největší získávání voličů, tak musíme zasahovat široké spektrum voličů. Vezměme si, že mnoho dělníků (kupříkladu v nějaké nadnárodní korporaci, kde pobírají mzdu i 30 tisíc) volí pravicové strany, protože jim například nabízejí pověstnou svobodu. S radikální levicí v podobě KSČM se však pojí negativní pojetí doby minulé, kdy je předkládáno, že by případně komunisté zakázali cestovat, uzavřeli hranice atd. Byť tomu tak samozřejmě není ani být nemůže. Je tedy nutné přejít na nové pozice, které jasně řeknou, že radikální levice je pro zážitky, svobodu, propojenou společnost, kde se budou pohybovat myšlenky atd. Všimněte si, jak kapitalismus rychle využil možnosti propojeného světa. Využívá internet pro šíření svého pojetí světa, kapitálu, inovací, obchodu. Socialistické myšlenky jsou upozaďovány právě ve vztahu směrem k minulosti, která se v mnohých ohledech nepovedla.
Radikální levici čekají nové výzvy, které tato „jiná doba“ produkuje. Je nutné si uvědomit, že se doba nemění každý rok, ale každý den. Tomu se musí vše přizpůsobit. Navíc je na voliče nutné působit neustále. Musíme s ním být v kontaktu permanentně, kritizovat nedostatky a chyby současného systému. Tohle neuděláme obhajobou minulosti, byť si z ní můžeme vzít kladné věci, ale i ty jsou už hodně daleko. Položte si jednoduchou otázku: kdy se narodili dnešní třicátníci? Bylo to v době převratu roku 1989. Takže těžko nové voliče oslovíte tím, že budete neustále říkat, co bylo kdysi. To je minulost. Jak už jsem napsal výše, samozřejmě, že se to může připomenout, ale vědět kdy. Podmínky se mění neustále a tím pádem se musíme neustále přizpůsobovat. Lidé žijí své životy tady a teď, každý den řeší své problémy a chtějí slyšet, že se o ně někdo zajímá. Tohle obratně využívá ANO, které si vždy udělá průzkum preferenci a začne obratně cílit a měnit program. Jednou pro ty, podruhé pro jiné. Podobnou věc musíme udělat i my, byť se samozřejmě nesmíme přibližovat pravicovému programu (mimochodem rozdíl mezi pravicovým a levicovým programem dnes až tak velký není). Každopádně se musí vyjít ze základních změněných podmínek, které lze identifikovat jako: pokles počtu voličů, kteří fyzicky odešli, tváře, které jsou identifikovány s dobou minulou a změna témat.
Je nadmíru jasné, že pokud budeme chtít jako radiální levice pokračovat i v 21. století, tak musíme pochopit nové podmínky. Mít propracovanou marketingovou strategii. Jedině tímto způsobem dokážeme oslovit nové voliče. Bude nutné zvát voliče k volbám i formou krátkých videí na sociálních sítích, jako to dělají Piráti nebo v poslední době úspěšné uskupení v Praze (Praha SOBĚ). Když jsem viděl jejich krátké video, říkal jsem si, že tohle je ono. Pozitivní informace, žádná negace, které je všude plno. I tohle je potřeba začít dělat, kdy se musí myšlenka socialismu (případně základních prvků moderního socialismu) předkládat stravitelně směrem k veřejnosti. Ukázat na klady, zápory dnešní společnosti a do toho všeho vsadit právě nové prvky socialismu. Navíc v těchto videích musí být kousek zážitku a pozitivních věcí. Kapitalismus totiž obratně využívá negativa socialismu, která se při jeho prvním pokusu odehrála. Toho si všimněte. Je nutné kompletně předělat předkládání myšlenky socialismu směrem ven. Chápu, že s mým esejem nemusí někdo souhlasit. To je normální. Bylo by totiž divné, kdy všichni říkali, že mám pravdu. Každopádně jsem se snažil nastínit problémy, které trápí radikální levici (i levici, jako celek) a hlavně se snažím tyto problémy řešit.