Mgr. Jan Klán

Na Ukrajině již více jak dva roky trvá konflikt s Ruskem. Mírové snahy jsou stále v nedohlednu. Západ totiž Ukrajinu horečně vyzbrojuje a pomáhá jí proti Rusku. Tento fakt trvá již od roku 2022. Mír se mezi tím stal sprostým slovem a nadávkou. V České republice se pojem chcimír stal zneužíván zejména pravicovými politiky nebo lidmi, kteří nemají rádi Rusko.

Jenže konflikt na Ukrajině nevznikl sám od sebe. Západ již mnoho let postupně rozšiřoval svoji vojenskou alianci NATO směrem k Ruským hranicím. Koketování Ukrajiny se západními vojenskými strukturami nedávalo tušit nic dobrého. Navíc vojenské sklady přeplněné k prasknutí jasně říkaly, že se brzy něco stane. Bylo to krátce po pandemii COVID – 19.

Jedním z hlavních faktorů vedoucích k ukrajinskému konfliktu byla expanze NATO směrem na východ. Po konci studené války se NATO postupně rozšířilo do východní Evropy, což Moskva vnímala jako ohrožení své bezpečnosti. A to i přes ujištění M. S. Gorbačova v roce 1990, že se tak nestane. Vojenští jestřábi z USA byli ale jiného názoru. Vojenskoprůmyslový komplex musí fungovat a neustále vyrábět zbraně. Ať to stojí, co to stojí. To je logika tohoto druhu kapitalismu, před kterým varoval v roce 1961 D. Eisenhower.

V roce 2008, kdy NATO na summitu v Bukurešti prohlásilo, že Gruzie a Ukrajina se jednou stanou členy aliance, se Rusko začalo cítit stále více obklíčeno. Například americký politolog John Mearsheimer tvrdí, že ruská invaze na Ukrajinu v roce 2014 a následná anexe Krymu byly jen reakcí na tuto expanzi NATO a obavy z geopolitické izolace. S tímto tvrzením můžeme souhlasit a to ve chvíli, když zjistíme, že dnes již nikým nezvolený prezident Ukrajiny V. Zelenskyj silně koketoval s NATO.

Tím to ale nekončí. Naopak začíná. Anexe Krymu, který nikdy oficiálně nebyl Ukrajinský (v historii dokonce pařil Tatarům, následně jej roku 1783 anektovalo carské Rusko a teprve Chruščov jej roku 1954 připojil k tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republice) dávala tušit, že Rusko má silné obavy o svoji bezpečnost. Dokonce i papež František se nechal slyšet, že za konflikt na Ukrajině vlastně může poštěkávání psů z NATO u hranic s Ruskem. Ostatně na Ukrajině již od roku 2014 bojují žoldáci z různých zemí světa – Českou republiku nevyjímaje.

Namísto toho, aby se konflikt na Ukrajině zmírnil a hledalo se mírové řešení, tak se pořád jen mluví o zbraních, válce. Mír se vyslovuje velice opatrně. Západ by měl uznat legitimní bezpečnostní zájmy Ruska a usilovat o neutralitu Ukrajiny. Místo toho, aby tlačil Ukrajinu směrem k Západu, měl by sám Západ podporovat Ukrajinu jako neutrální stát, který by fungoval jako most mezi Východem a Západem, a ne jako frontová linie v geopolitickém střetu. Jenže vyhovuje tohle západním zbrojařů? Ti nehledají mír, ale konflikty pro svůj krvavý byznys.

Mearsheimer navrhuje realistický přístup k řešení ukrajinského konfliktu, který zahrnuje následující kroky:

Neutralita Ukrajiny: Západ by měl veřejně prohlásit, že Ukrajina se nestane členem NATO. Tento krok by mohl zmírnit ruské bezpečnostní obavy. Podle mého názoru ostatně neutralita Ukrajiny byla zabezpečena do chvíle, než došlo k pověstnému Euromajdanu na přelomu let 2013 a 2014. Od té doby můžeme tvrdit, že Ukrajina není plně demokratickým státem. Navíc silně zkorumpovaným, což je dle statistik dodnes.

Federální uspořádání: Podpora pro federální strukturu Ukrajiny, která by umožnila větší autonomii regionům, zejména těm s proruským obyvatelstvem. Dle mého pohledu by tohle jistě stálo za úvahu. Zejména směrem k východním oblastem Ukrajiny. Ta totiž od doby svého vzniku měla jeden velký problém: největší etnickou menšinu v Evropě: Rusy. Této etické menšině byla upírána jejich základní práva – například mluvit svým jazykem. Namísto toho byli ostrakizování a ponižováni. To vedlo ke střetům. Dokonce se začaly objevovat ukrajinské banderovské skupiny, které pořádaly různé nájezdy na vesnice.

Ekonomická podpora: Západ by měl poskytnout Ukrajině významnou ekonomickou podporu na stabilizaci a rozvoj, ale bez podmínky vstupu do západních vojenských struktur. Jenže jak chcete zabezpečit ekonomickou stránku věci, když se vám každou chvíli ztrácejí zbraně, které se prodávají na černém trhu. Bují korupce ve všech patrech státního aparátu a všem to vlastně vyhovuje. Je ale otázkou, kdo účet za tuto situaci zaplatí? Budou to věřitelé Ukrajiny? Nebo jí bude dluh odpuštěn? Zaplatí snad Rusko reparace? Podle mého názoru konflikt zamrzne a po vyčerpání západních zbraní – zejména z USA -  se začne hledat mírové řešení. Už aby tomu tak bylo…