Mgr. Jan Klán

Navýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas se stalo opět předmětem ostrých debat. Zatímco údajná „veřejnoprávní média“ technokraticky argumentují potřebou vyššího financování kvůli inflaci a klesajícím příjmům z reklamy, mnoho občanů vnímá tento krok jako další autoritářsky vynucenou platbu za něco, co už dávno přestalo plnit svou původní funkci. Při pohledu na způsob, jakým ČT a ČRo (des)informují veřejnost, se nelze ubránit pocitu, že platit jim poplatky je stejné, jako přispívat trýzniteli na to, aby nás dále mučil.

Veřejnoprávní média: Hlídací pes, nebo nástroj manipulace?
Česká televize i Český rozhlas byly původně koncipovány jako nestranná média, která mají zajišťovat objektivní, vyvážené a kvalitní zpravodajství. Realita je ovšem často jiná. Kritici poukazují na to, že programová skladba je jednostranná a že se veřejnoprávní média stávají spíše nástrojem propagandy než nezávislými médii a hlídači demokracie. Zatímco některá témata jsou v hlavním vysílacím čase neustále akcentována, jiná jsou ignorována nebo podávána způsobem, který zpochybňuje jejich objektivitu.

Lidé se tak ptají: proč by měli platit za obsah, který neodpovídá jejich hodnotám, nebo jde proti nim a dokonce je uráží? Vláda si přitom se svými poslanci vymáhání těchto poplatků vynucuje zákonem, takže občané nemají možnost volby. Pokud odmítnou platit, čekají je sankce. V praxi se tak koncesionářské poplatky podobají povinnému výpalnému, kdy občané financují něco, co jde přímo proti jejich zájmům.

Zvyšování poplatků: Nepřijatelné! Natož v době krize
Navýšení poplatků navíc přichází v době, kdy mnoho domácností bojuje s rostoucími životními náklady. Vláda a parlament by měly naopak hledat cesty, jak lidem ulevit, než je nutit platit ještě více za služby, které mnozí ani nevyužívají a vysloveně je nechtějí. Kdo chce sledovat Českou televizi nebo poslouchat Český rozhlas, ať si je financuje dobrovolně. Systém koncesionářských poplatků je zastaralý a neodpovídá moderní době, kdy lidé mají širokou nabídku komerčních médií, streamovacích platforem a online zpravodajských serverů.

Řešení? Dobrovolnost místo donucení
Pokud se „veřejnoprávní média“ domnívají, že jejich obsah je kvalitní a žádoucí, neměla by se bát přejít na dobrovolný systém financování – například formou předplatného nebo crowdfundingu (skupinového financování). Tak by se ukázalo, kolik lidí je skutečně ochotno za jejich služby platit a kolik je k tomu autoritářsky nuceno. Zatímco soukromá média musí bojovat o diváky a inzerenty kvalitou svého obsahu, Česká televize a Český rozhlas mají jistotu příjmů bez ohledu na to, jak dobře či špatně odvádějí svou práci. A to je velký problém.

Navýšení koncesionářských poplatků tak není jen otázkou financí, ale hlavně principu. Nemůžeme donekonečna platit za něco, co mnohým připadá spíše jako nástroj indoktrinace nežádoucích ideologií než služba veřejnosti. Je na čase, aby se tato média postavila na vlastní nohy a přestala být závislá na penězích daňových poplatníků. Pokud se někomu tato média libí nebo pokud si nějaký masochista opravdu přeje přispívat na své trýznění, je to jeho věc. Nemělo by to být ale vynucováno zákonem.