Mgr. Jan Klán

Horní komora našeho Parlamentu, Senát, se netěší zrovna valné oblibě mezi občany. Za pravdu tomuto tvrzení dává volební účast v těchto volbách. Ta je historicky nejnižší a Senát se netěší žádné velké autoritě. Jedná se o naprosto zbytečné těleso, které požívá veřejné zdroje. Nesmíme zapomenout na to, že Senát v roce 1996 vznikl hlavně na popud tehdejšího prezidenta Václava Havla. Ten tuto instituci nechal primárně vytvořit pro svoje kamarády. Nicméně Senát jako takový již existoval za první republiky a prezidenta Masaryka i Beneše. Když nahlédneme do tehdejších novin, tak zjistíme, že ani tenkrát se velké autoritě Senát netěšil. Primárním zřízením Senátu a identifikací s první republikou vznikla komora, která už od svého založení ztrácí úctu a autoritu.
Lidé do tohoto tělesa nechodí volit, protože to považují za zbytečné mrhání svým časem. Ne snad, že by neměli chuť vyjádřit svůj názor, ale pocit toho, že je to zbytečné je větší a proto rezignují na možnost volit. Stačí se podívat na složení Senátu a všem musí být jasné, že navenek se nemůže těšit vysoké autoritě. Samozřejmě, že i v tomto případě platí: čest výjimkám. Jenže ani tyto výjimky nemění nic na tom, že je Senát vnímán v očích veřejnosti jako nadbytečná komora. Ještě navíc, když se snaží podat ústavní žalobu na prezidenta nebo když přijímá usnesení o tom, že jím (Senátem) vláda pohrdá. Nemyslím si, že by vláda nějak pohrdala touto institucí, ale pohrdají jí zejména samotní občané.
Nyní by stálo za zvážení, zda nenastolit otázku zrušení této instituce. Argument je v tomto případě jednoduchý: „zrušit Senát“ = úspora ve veřejných financích. Přímé úspory vyčíslíme naprosto jednoduše, jsou to rozpočtové výdaje na Senát. Pak zde jsou další úspory plynoucí z jeho samotné existence, jako jsou uspořené náklady se zjednodušením legislativního procesu, sníží se administrativní náklady s touto institucí. Takto uspořené prostředky poté můžeme alokovat na léčebné programy, dát osamělým dětem atd.
Náš legislativní proces je poměrně složitý a dnes naráží na svá úskalí, protože jeho základy vznikly před více jak 25 lety. Dnes je ale jiná situace. Vše se změnilo. Moc i protiváha moci, globalizace, robotizace, digitalizace. To vše jsou procesy, které zasahují i do legislativy. Pokud se Senát nebude zabývat věcmi, které jsou nutné pro chod republiky a státu v době globalizace, tak je jeho existence naprosto zbytečná. Samotné zbytečnosti dodává punc volební účast, která byla ve druhém kolem v roce 2016 jen něco málo přes 15%. Z těchto volebních výsledků je jasné, že o složení Senátu rozhoduje jen malá část voličů, respektive menšina. Pokud bychom to otočili, tak o složení této instituce rozhoduje mlčící většina prostřednictvím volící menšiny, protože poté na Senát nadávají všichni stejně, ale posléze jej všichni „tiše“ tolerují. Jedná se o paradox našeho zákonodárného systému, kdy se může stát, že zákonodárcem v Senátu může být zvolen i člověk, který bude mít při volební účasti 5% většinu. Takže je na čase buď prosazovat zrušení Senátu, nebo minimálně upravit volební pravidla, protože náklady na tyto volby jsou každé dva roky poměrně vysoké. A to už nemusím vůbec mluvit o nákladech spojených s chodem tohoto „tělesa“.