Mgr. Jan Klán

Skončilo druhé kolo senátních voleb. Vítězem je ODS. Popravdě řečeno mě to ani moc nepřekvapilo, protože volební účast byla opět tragicky nízká. Většina lidí opět mlčí ve vztahu, že Senát je vlastně k ničemu a má být zrušen. Horní komora našeho Parlamentu nebyla nikdy moc IN. Od svého založení se vždy potýkala s nízkou volební účastí a levice jako celek v ní měla většinu jen někdy. Stále více se ukazuje, že pravicoví voliči mají větší disciplínu, než středoví nebo levicoví. Když se podíváme na to, co které strany nabízely, tak zjistíme, že zajímavé nápady měla právě ODS. Ať už se jednalo o propojení s místní politikou (Mladá Boleslav, Teplice) nebo krajskou (Plzeň). Za tento zajímavý tah patří ODS celkem 9 mandátů. Pohořela ale levice, kdy přišla o 12 mandátů. Jak je možné, že nastává takový ústup levice? Předně si řekněme, že určitou roli může hrát vládní angažmá ve spojení s hnutím ANO. Nicméně problém je mnohem hlubší. Levice totiž opakuje stále stejná témata (tím pádem i chyby). Už dlouho nepřišla s ničím novým. Čekat na to, že bude hůř a voliči opět začnou volit levicové strany je jako z říše snů, protože nevíme, kdy bude zase hůř. Pravice to ovšem udělala šalamounsky. Do svých programů zapracovala totiž levicové prvky směrem ke středu, aby stahovala voliče. Levice však zůstala u tradičních věcí jako ochrana sociálního státu, pravice je špatná, spojena s korupcí atd. To dnes už ale nestačí. Možná si říkáte, na čem pravicové strany staví svoji argumentaci? Na jednoduché logice: ochraně demokratických práv, která byla obnovena (více posílena) převratem v roce 1989. Tohle je prostě realita. A když člověk někde uvidí nápisy z volebního programu, které opět evokují nějaké striktní zákazy, tak je dopředu odrazen od toho, že by tu nebo onu stranu měl volit. Samozřejmě, že každý stát si udržuje svůj vnitřní systém na tom, aby byl pořádek. Nesmí nastat anarchie. O tom to ale není. Levice se stále pomaleji identifikuje s novým obrazem společnosti. Ta je totiž čím dál více bohatší. Nebudu zde rozporovat, že nejsou všichni stejně bohatí nebo že se bohatne na dluh. Nicméně jako celek je bohatší a nemusí se nutně jednat o naši společnost, ale i evropskou. Samozřejmě, že existují chudáci, lidé na pokraji chudoby, ale existuje i rovnost příležitostí. Pravicoví lidé řeknou, že všichni máme stejné možnosti. To je sice v určitých oblastech nepochybně pravda, ale „má“ osobní svoboda volby končí tam, kde začíná kapitálové ohodnocení oné volby. Z toho plyne, že na onu volbu musím mít peníze. Pravicoví politici staví na tom, že existuje jediná možná společnost a to ta, která je právě postavena na individuální (kapitálové) svobodě volby. Stát má působit jako zachránce poslední instance (odtud právě ono heslo méně státu, více svobody) ve vztahu pomoz si sám. Levicová politika však selhává i v tom že nedokáže obhájit svoji existenci v tom, že je rovněž pro svobodu volby, ale s rovnými příležitostmi. Co je však ještě horší, tak už ani nedokáže prodávat svá témata jako sociální bydlení, lidé v exekucích nebo i penzijní reforma, chyby kapitalismu i svobody volby a její negativa. Tohle je nutné rychle změnit. Hospodářství se daří dobře a Andrej Babiš měl štěstí, že přišel do politiky, kdy se ekonomice dařilo. ODS se v té době nacházela v hluboké krizi, ale provedla krizové řízení a pomalu se vrací. Občany celkem natrápí, zda ODS byla spojena s korupcí (protože dle logiky řady lidí je politika stejně zkorumpovaná). Tohle si levice také musí uvědomit. Stálo by za zvážení, aby se levicová politika postavila hlavně na slušnosti a poctivosti, ale také je nutné najít charismatické lidi, kteří budou levicové témata obhajovat.