Mgr. Jan Klán

Časopis Forbes před nedávnem zveřejnil žebříček nejbohatších lidí na planetě Zemi za rok 2018. Záměrně nepíši na světě (i vesmíru), protože není jasné, zda ještě někde jinde používají kapitál, tak jako my nebo mají jinou společnost postavenu na jiných základech. Mezi nejbohatší lidi naší planety se řadí šéfové internetových platforem a obchodů jako Jeff Bezos (Amazon), starý známý Bill Gates (Microsoft) nebo Mark Zukerberg (Facebook). Všichni tito lidé vlastní majetek v řádu tisíců miliard korun. Možná už to některým z nich přijde nemorální a tak volají po svém zdanění. Spíše ale začínají chápat, že kdyby se o svůj ohromný majetek nebyli ochotni alespoň trochu víc podělit s jinými lidmi, mohl by být nastolen jiný režim, v němž by mohli ztratit všechen majetek.
Jinak je tomu ale v našich podmínkách. U nás je nebohatším člověkem Petr Kellner, dále Andrej Babiš, Daniel Křetínský, Pavel Tykač nebo Marek Dospiva. Opět hráči, kteří získávají své bohatství buď ve finančním sektoru, dále v energetice, chemii, zemědělství nebo realitním odvětví. Ti nicméně po svém zdanění nevolají a zachovávají opatrnické mlčení. Vždy to zdůvodňují tím, že odvádí dost daní v naší republice. Ať je to pravda nebo není, tak by bylo vhodné zavést dolarovým miliardářům (tedy těm, co mají například více než 20 miliard Kč) speciální daň. Podotýkám, že nemá smysl zavádět milionářskou daň, protože po součtu majetku je milionářem kde kdo. Jak tedy zdanit dolarové miliardáře? V zásadě se nám nabízí několik možností: globální, makro - regionální a národní úroveň.
Pokud bychom chtěli danit dolarové miliardáře na celosvětové úrovni stejně, tak bychom museli do procesu zapojit OSN. To je organizace, která totiž působí na celosvětové úrovni. Byť tato organizace byla založena především proto, aby zachovávali všichni mír, zvláště nyní může převzít štafetu v zájmu zachování sociálního smíru a snížení rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými, což jsou také úkoly OSN. Speciální daň, která by byla uvalena na nejbohatší lidi, by se poté směřovala na snížení chudoby, rozvoj vzdělání, snížení nerovnosti. Vždy by se směřovala tam, kde to bylo potřeba.
Pokud jde o makro-regionální úroveň, zde se do procesu může vložit například Evropská unie jako jeden z velkých regionů. Ta již mnoho let připravuje zákon, který by stanovil, že společnost (i virtuální), která působí na území daného státu, také určitý obnos odvede do příslušného státního rozpočtu. Podobně by to mohlo být odváděno do celkového rozpočtu EU a poté distribuováno těm nejchudším okresům EU. Jenže EU je v tomto dost pomalá a naráží se na nechuť mnohých politiků a byrokratů, respektive těch, kteří jsou nějakým způsobem zakomponováni v nadnárodním kapitalismu. Měl by se zavést zákon, který by například stanovil, že pokud na nějakém území fúzují dvě společnosti, tak se opět část fúze musí převést do příslušného rozpočtu. Například se k zodpovědnosti mohou „hnát“ bankéři a korporace, které v Evropě způsobili krizi roku 2008.
Když se podíváme na úroveň národního státu, zde se také může zavést speciální daň, i když na této rovině by to bylo nejtěžší, protože by kapitál mohl z naší malé země snadno odtéct do jiných, vedlejších zemí. Tato daň se může kombinovat s progresívním zdaněním, které by bylo nejvhodnější. Je to naprosto jednoduché. Ten, kde by vydělával nad určitou částku za rok, tak by zaplatil více. Tímto způsobem by se snížila nerovnost mezi lidmi, zachoval by se sociální smír a existoval by funkční sociální stát. Někteří lidé ale daně vnímají jako daň za svůj úspěch. Tak tomu ale není. Tento typ daně je uvalen proto, aby se ve společnosti rovnoměrně přerozdělovaly zisky, které jsou získány i prací mnoha lidí na nejnižších špatně placených pozicích, a z úspěchu měli prospěch všichni. Ne všichni mají totiž v globálním stejné příležitosti, jak je nám často tvrzeno. Značná část pracovních pozic je mnohým zapovězena, protože už dopředu jsou obsazeny majiteli či manažery velkého kapitálu. Proč tedy nezavést zdanění dolarových miliardářů? Vždyť to bude vyhovovat všem, včetně jich samotných. V tomto případě se spíš naráží na strach politiků, případně na nechuť, protože je zde těsná provázanost s finančním kapitálem. Osobně ale doufám, že se nakonec speciální daň zavede a to na jakékoliv úrovni. Jako stát totiž máme své zástupce na všech výše uvedených úrovních, takže stačí jen předkládat návrhy, diskutovat a hledat spojence.