Mgr. Jan Klán

Když vznikala strana SPD Tomia Okamury, dalo se očekávat, že se tato strana probojuje do poslanecké sněmovny. Přestože se jednalo o podnikatelský projekt, stejně jako v případě strany Úsvit, která byla v Poslanecké sněmovně od roku 2013. Strana přímé demokracie (SPD) na sebe ve volbách v roce 2017 strhla hodně voličů KSČM, ale i ČSSD. Je to logické, protože Tomio Okamura začal cílit na ty, kterým se radikální politika zdála málo radikální. Témata jako odpovědnost politiků, zadluženost občanů nebo přímá demokracie dávala tušit, že Tomio Okamura začíná lovit ve vodách, které byly donedávna výsadou hlavně levicových stran. Nicméně s marketingovým trikem a uprchlickou krizí bylo jasné, že bude tato strana působit na nespokojenost lidí a na strach lidí z neznámého. Za to do největší míry mohou předchozí vlády. Polistopadová éra přinesla občanům mnoho nejistot globálního kapitalismu, což kontrastuje s jistotou lidí v jejich zakotvení v místních a českých podmínkách před rokem 1989.
Podíváme-li se, proč stále mnoho lidí se cítí být Čechy, Moravany, Slezany, zjistíme, že vztah k vlasti byl do jisté míry umocněn dobou před rokem 1989. Tehdy vládnoucí KSČ zdůrazňovala, že občané mohou být hrdí na svoji vlast, s mnoha sociálními výdobytky a krásami. Lidé se tehdy více pohybovali po tuzemských končinách tehdejšího Československa.
Tomio Okamura tedy jasně cílil na tento pozitivní vztah. Do toho pečlivě přimíchal znechucení občanů z polistopadové politiky a strach z uprchlíků, kteří proudili do Německa, a volební úspěch byl zaručen. Radikální levice říkala, že uprchlická krize se má řešit v zemi, kde vzniká, a že je třeba potrestat západní politiky, kteří způsobili války v Iráku, Libyi a Sýrii a způsobili tak migrační krizi. Ale voliči chtěli slyšet jen jednoduchá řešení, fakticky lživé sliby. Ti před očima na svých obrazovkách, mobilních telefonech neustále viděli potenciální ohrožení a proto věřili tomu, kdo chtěl zavřít hranice. Vůbec je nezajímalo, že to technicky není možné, že je to nespravedlivé, ale byla to pro ně virtuální spása. Najednou se ale ukázalo, že skoro žádní uprchlíci do České republiky nedorazili.  Sice se občas objeví zpráva, že je někde objevili namačkané v dodávce, ale různé fake news s touto tématikou jsou upozaděny. Radikální levice, pokud chce získat zpět voliče, kteří ji utekli k SPD, musí přijít se skutečným řešením, to znamená s řešením příčin a nikoli pouze s řešením důsledků. Také po světové hospodářské krizi 1929 mnozí lidé v Německu místo skutečných řešení raději uvěřili nacistům, kteří říkali, že problém se vyřeší odstraněním Židů, Romů, Slovanů a dalších etnických skupin. Zahráli na strunu strachu z odlišného a katastrofa nastala.
Zde je potřeba ještě zmínit, že SPD má v podobě Tomia Okamury rétora, který působí na občany, i když je to demagog, který neustále dokola opakuje polopravdy, případně částečné pravdy nebo nepravdy. Ze začátku svého působení v Poslanecké sněmovně se SPD snažila o vládní angažmá, ale mnoho nešťastných, až rasistických výroků, tohle znemožnilo. Lidé důvěřovali SPD z důvodu, že je ochrání proti neznámému. To ale bohužel v době globalizace jednoduše nejde. Neznámé je totiž mnohé. Už jen noční město je mnohdy neznámé i nepřátelské zároveň. Voliči SPD budou hledat další politické strany, protože tato strana už není jednotná a pro ně přesvědčivá. Ze sociologických výzkumů víme, že část elektorátu SPD se opět přesunuje k ČSSD a něco málo ke KSČM. Je problematické na tyto voliče působit, protože se nechají lehce zmanipulovat dalšími populisty. Radikální levice musí velmi srozumitelně a na mnoha setkáních s občany vysvětlovat příčiny problémů současného systému a ukázat jim také pozitivní stránky České republiky. Tyto voliče nenadchne složitý výklad a nekritičnost k současnému systému. Ale nadchne je srozumitelnost a jistý vztah k hodnotám, které jsou naší republice vlastní.