Mgr. Jan Klán

V poslední době se nejen v českém prostředí objevil určitý nešvar. Jedná se o problém, kdy se politika přímo nebo nepřímo přenáší do významných sportovních událostí. Z historie víme, že se mnohé olympiády „zneužívaly“ v rámci ideologického boje, případně byly použity jako reprezentace nebo představení určité nadvlády. Prvním takovým zneužití sportovní akce byly olympijské hry v roce 1936, které pořádalo nacistické Německo. Z dřívější doby známe osudy olympiády v Moskvě 1980 a posléze 1984 v Los Angeles, do kterých se přímo navezla politika tehdy rozděleného světa. V dnešním multipolárním světě je situace poněkud odlišná, ale základ zůstává stejný. Významná sportovní akce je zneužita k politickému nátlaku na určitou zemi, která je některým jiným zemím (rozuměj hlavně USA) trnem v oku. Posledním takovým případem je nátlak na Bělorusko skrze jeho sportovce, kteří se v určitých případech nechají kupříkladu „zlomit“ těmi, kdo chtějí provést určitou destabilizaci země. Zneužity jsou v tomto případě probíhající olympijské hry v Tokiu, kde se běloruská atletka Cimanouská ostře pustila do Běloruska a jeho představitele Alexandera Lukašenka. Očekávaným způsobem se této situace zhostila naše vládní politická reprezentace (a nejen ona), když výše uvedené atletce nabídla politický azyl. Tato skutečnost poukazuje na to, že se zřejmě někomu chceme zavděčit, případně sami sebe v rámci politického směřování utvrzovat, zda patříme na východ nebo na západ. Každému jistě naskočí, že nepatříme ani na jednu světovou stranu, protože se nacházíme ve středu Evropy. O to více je zarážející, že se pořád musíme jako stát neustále snažit k někomu patřit – v minulosti k Sovětskému svazu a nyní ke spojencům v NATO a USA.
Pořád jsme někým nuceni se do něčeho zahraničně politického motat. Nejprve předseda Senátu Miloš Vystrčil vychvaluje běloruskou prezidentku, která není prezidentkou. Poté se zase motáme do nuceného nebo nenuceného přistání letadla a vyvedení "nepohodlné" osoby "novináře" - rovněž v Bělorusku. Abychom poté byli svědky toho, když se na mistrovství světa v ledním hokeji v Lotyšsku vymění oficiální vlajka Běloruska za nějakou disidentskou vlajku. No a na závěr nabídneme vízum sportovkyni, která kritizuje režim v Bělorusku. Proč vízum neposkytnou třeba USA, Japonsko, Velká Británie a musíme to dělat my? Dělají to naše politické špičky z hlouposti, nevědomosti nebo se někomu chtějí zavděčit? Nebo snad přišel rozkaz od "kamarádů" z NATO či CIA?
Na celou věc je potřeba nahlížet i z druhé strany. Proč se politika tahá na olympiádu, mistrovství světa v ledním hokeji a jinam? V tomto případě jsou veškeré sportovní hry často použity (zneužity) jako nátlak na "nepohodlné" režimy, státy, případně osoby. Kdyby však sportovci sportovali a nemíchali se do politických věcí, tak k ničemu takovému nikdy nedojde. Nebo snad sportovkyně byla někým pověřena nebo přemluvena? Uvedeme si na závěr jeden myšlenkový experiment: představte si, že nějací sportovci USA začnou na olympiádě říkat, že USA a jejich armáda podnikla ilegální války po světě, které stály miliony mrtvých a že je nutné potrestat válečné zločince (zejména bývalé prezidenty) Bushe, Clintona a případně další? Co se asi odehraje? Začnou se USA bránit? Znemožní sportovcům se vrátit kvůli jejich výrokům? Distancují se od nich a posléze jim znemožní další kariéru? Nebo to přehlédnou mávnutím ruky? Z minulosti víme, že se takové výroky neodpouští v jakémkoliv státě.