Mgr. Jan Klán

S končící druhou dekádou 21. století vyvstává otázka, zda je budoucnost ohrožována spíše nacionalismem nebo globalizací. Od skončení rozdělení světa na východ versus západ se po relativním klidu do roku 2008 vzedmula vlna kritiky a nástup pravicových sil na úkor těch levicových. Celková identifikace k levicovým hodnotám je na kriticky nízké úrovni, což dokládají i data z České republiky, kde se k levicovému smyšlení hlásí něco přes 20% obyvatel. Jedná se o dramatický pokles, protože ještě před 20 lety se toto číslo pohybovalo více než přes 50%. Jedním z faktorů odcizení se lidí od levice je fakt, že levice přestala řešit práci jako takovou, ale čím dál více se přeorientovávala na ochranu lidských práv. Na tom by nebylo nic špatného, ale vyvstává zde jedno velké ale. Vzhledem k tomu, že se dnešní nová levice snaží více zaměřit na ochranu menšin, tak začíná narážet na negativní tendence, které často vyvěrají i od jejich vlastních stoupenců. Na jedné straně existují lidé, kteří hájí klasické hodnoty, jako třeba manželství mezi mužem a ženou a na druhé straně zde máme zastánce homosexuálních svazků. Jedná se o problém, který rozděluje levici na dvě části. Jako příklady různého rozporu si můžeme uvést propast mezi vnímáním pro nebo proti tradičním hodnotám, mladí versus staří, venkov versus město, modré límečky versus bílé límečky, my versus oni nebo přistěhovalec versus rodák. Všechny tyto rozepře oslabují levicové hnutí jako celek, protože není s to se sjednotit na řešení palčivých otázek současnosti.
Postupující globalizace, která je primárně postavena na neoliberálním modelu, volném trhu, volném pohybu osob způsobuje jev, který můžeme nazvat stírání mezi pravicí a levicí. Z toho posléze vyvěrají nové pohledy na společnost, kdy se čím dál více lidí řadí k politickému středu, než aby se radikálně vymezovali na jednu nebo druhou stranu. Oslabená levice paradoxně umožňuje nástup řekněme nacionalistických stran a hnutí, protože právě tyto strany ostře kritizují negativní dopady globalizace, mizení práce nebo primárně za problémy označují přistěhovalce, kteří prý tamnímu obyvatelstvu zabírají pracovní pozice. Dnes je patrné, že s propojenou globalizací celého světa se objevují mnohá negativa, kde nejvýznamnějším negativem je nárůst majetkové a příjmové nerovnosti. Nacionalistická hnutí na tom získávají výrazný politický vliv, protože reálně ukazují na problém, ale bohužel z oněch problémů často obviňují ty nepravé, případně snadné oběti, které se nijak nemohou bránit.
Je evidentní, že se postupně rozpadá klasická třídní politika, byť třídy nezmizely, ale jen jsou v současné společnosti upozaděny. Digitalizace a proměna práce vedla k tomu, že mnoho pracovních pozic bylo buď přesunuto do jiných oblastí, v horším případě úplně zanikly. Nahrazení třídní politiky politikou xenofobní, nepřátelskou nebo hledající vnitřního nepřítele, způsobuje nárůst negativních nálad ve společnosti. Pokud je možné vůbec vybudovat životaschopnou levicovou koalici, tak to bude pravděpodobně vyžadovat nejen mnoho úsilí v roztříštěné levici, ale bude muset nastoupit úcta k našim limitům a hranicím. Levice se nyní nachází na křižovatce, na které se doposud neocitla. Je před ní rozhodnutí, zda půjde cestou akceptování současného modelu globalizace nebo zda se částečně navrátí k ochraně člověka jako pracujícího jedince a to i tehdy, když bude práce čím dál více automatizovaná. Ať tak nebo onak, tak rozbití klasického dělení na levici a pravici vede jen k tomu, že se politická kultura čím dál více propadá mimo slušnost a respekt.