Mgr. Jan Klán

V druhé dekádě nového století se začíná ukazovat, že nedokonalá demokracie zažívá svoji další erozi. Původní projekt demokratické společnosti (přesněji oligarchicko-demokratické společnosti), jak byl nastaven po druhé světové válce a aktualizován po roce 1989, doznává velkých trhlin. S nástupem nových sociálních médií se ocitáme v době pravicového populismu, lží a polopravd, kdy nás média utváří a souběžně utváří i to, čemu věříme nebo ne. Právě pravicový populismus dnes výrazně ovlivňuje současný systém.
Jenže populismus není jen negativní, jak to většinou vidíme u nás v Evropě, ale existuje i jeho kladná stránka ve smyslu populus, tedy lid. Jednoduše to můžeme přeložit, že progresivní neboli levicový populismus se věnuje a naslouchá lidem. Tedy tomu, co aktuálně chtějí. Tak je tomu často v zemích Latinské Ameriky.
Mnohdy se prostřednictvím populismu předkládají zkratkovitá řešení, ale často odráží aktuální stav společnosti jako takové. V evropských podmínkách se vyskytuje mnoho pravicových populistů, kteří často uspějí ve volbách na nějaké módní vlně – například na uprchlické krizi nebo nespokojenosti lidí s politiky. Nejvíce varující je v tomto ohledu nástup pravicových populistů, kteří využívají sílu nových médií a ovlivňují realitu částečnou pravdou nebo nepravdou. V současném období po globální ekonomické krizi 2008 je tomu podobně, jako tomu bylo po velké světové hospodářské krizi 1929, kdy nastoupili s populistickými programy Mussolini a další demagogové.
Lidé poté marně tápou a hledají, co je a co není pravda. Nastává jistá eroze demokracie, která již nestojí tolik na volbách, ale na tom, zda se naslouchá hlasu lidu. Lidé se totiž čím dál více chtějí podílet na věcech veřejných, ale v jiném vztahu, než jak jej uvádí klasická demokracie. Mnoha lidem se nechce vstupovat do politických stran, spolků a jiných zájmových sdružení. Dnes lidé chtějí demokracii utvářet a měnit spíše pomocí sociálních sítí, především mladí lidé. Platformy jako Facebook a Twitter udávají nový tón možného nástupu aktualizované demokracie, v níž bychom byli všichni připojeni na síti. Hledání různých kauz politiků, korupce, konflikty, vše nám je zprostředkováno tady a teď. Lidé se přitom však často rozhodují na základě emocí, nikoliv racionálním úsudkem.
V jistých chvílích dokonce demokracie mlčí. I když se lidí například ptáme, jakého chtějí senátora, k volbám přijde jen o něco více než 10%. To je další jev erodující demokracie. Lidé nemají zájem většinově chodit k volbám: zažitá pravda říká, že pokud by volby něco mohly změnit, tak už je dávno zakázali. Tento stereotyp nahrává evropským pravicovým populistům, kteří říkají, že je to pravda a proto vás příště u voleb tolik nebudeme potřebovat, ale chápeme vaše potřeby. Reprezentativní (zastupitelská) demokracie se totiž přestává nosit, když zavádíme prvky přímé demokracie ve smyslu různých referend, iniciativy voličů a systémy odvolání politiků. Tyto prvky jsou samozřejmě potřebné, ale nesmí se z nich stát mantra, která by měla zachránit současnou erodující směs oligarchie a demokracie. O tom to není, protože reprezentativní demokracie se změnila spíš na hru politických stran a hnutí, která jsou většinou „sponzorována“ (čti korumpována) různými firmami, než aby primárně řešila všední problémy obyvatelstva.
Lze tvrdit, že nejen naše demokracie zmizela ve víru polopravd, lží, facebooku a pravicového populismu. Evropští pravicoví populisté jsou vlastně obrácenými partyzány v době demokracie. Snaží se poukázat na to, že je ve společnosti něco špatně, bojují proti demokracii a snaží se ji nahradit něčím zlověstnějším – fašizující společností, která je postavena na nenávisti. Tohle musíme mít neustále na paměti, když se budeme vyjadřovat směrem k populistům a snažit se naslouchat lidem, tak jako to například dělají nejen v Brazílii. Budoucí demokracie, kterou můžeme nazvat socialistickou, musí mít v sobě i nádech populismu, ale ne ve smyslu negativním, ale pozitivním. Tedy naslouchat lidem a řešit jejich problémy a nehledat viníka někde venku nebo uvnitř, protože to vše poté vede ke konfliktům, kterých jsme byli svědky před druhou světovou válkou i během ní.