E-nesmrtelní
Umíte si představit svět, ve kterém nikdy nezemřete? Nemyslím teď klasický fyzický skon, který nás asi čeká všechny, ale nesmrtelnost v realitě médií. Představte si situaci, že když zemřete někdy za 80 let, tak svět bude úplně jiný, než dnes. Budete mít za sebou notnou dávku pobytu na sociálních sítích, posílání e-mailů, krátkých zpráv, telefonování, komentářů a mnoho dalšího elektronického haraburdí. To vše bude uchováváno kdesi na serverech (úložištích), takže se vaše informace uchovají navždy. Nebo alespoň do chvíle, než budou data smazána. Otázkou zůstává, kdo data smaže a jaká data budou ponechána. Nicméně pokud k tomu nedojde, tak vaše digitální stopa bude navždy zanechána v tomto kybernetickém prostoru. Dnešní doba dokonce došla i v tomhle natolik daleko, že již některým klientům v USA nabízejí možnost, aby se stali nesmrtelními. Alespoň pokud jde právě o jejich data. Specializovaná firma od roku 2011 zájemcům umísťuje na jejich náhrobní kameny tzv. QR kódy, které si zájemce může vyfotit a nahrát do svého mobilního zařízení. Po připojení na internet onen kód nalezne veškeré dostupné záznamy o zemřelém. Fyzicky tedy dotyčný již neexistuje, ale jeho elektronická duše stále putuje prostorem a časem. Zdá se vám to nereálné? Kdepak. Zkuste se třeba zamyslet, kolikrát jste něco okomentovali na nějaké sociální síti a zda tam onen komentář zůstal. Pokud ano, tak i komentář starý 10 let na internetové síti dohledáte.
Jiné je to ovšem s možností vrátit se v čase. Mnoho lidí by se rádo vrátilo i několik desítek let nazpět. Mnozí do roku 1989, kdy by provedli některé věci jinak. Hlavně by byli mladí. Proto existuje odvěká touha lidí vracet se zpět v čase. Jenže vrátit se v čase můžeme jedině pomocí nesmrtelné elektronické stopy, kterou vám nabízí třeba váš Facebook. V reálném světě to možné není, protože zde figuruje „dědečkův paradox“. Představte si, že byste se mohli vrátit v čase do doby před narozením vašeho otce a vašeho dědečka zabít. Ve své podstatě byste zabili sami sebe a tím pádem se nenarodili. Takže stroj času zcela jistě existovat nebude v podobě, že bychom měnili minulost. Je tedy evidentní, že minulost už nezměníme. Znovu nemůžeme změnit prožité, ale co můžeme změnit, je budoucnost. Tu můžeme reálně upravovat na základě rozhodnutí učiněných v současnosti. Vzpomínky nám navždy zůstanou, ale to je všechno. Pracujme tedy na tom, jak spravit budoucnost, aby byla lepší, než prožitá minulost. K tomu navíc můžeme používat i naši elektronickou nesmrtelnost. I když mám reálnou obavu, že tato podivná nesmrtelnost z nás spíše udělá otroky sociálních médií a virtuálních sítí ve prospěch kapitalismu. Alespoň do doby, než nalezneme jiný systém, který se bude pohybovat po sítích, ale nebude z nesmrtelnosti dělat byznys za každou cenu.
