Doba jiného času
Žijeme ve společnosti výkonu. Vše je postaveno na rychlosti. Musíme být rychlejší, aby nám něco neuteklo, konkurovat, abychom byli v cíli jako první. Jsme nuceni maximalizovat svůj životní výkon na úkor svého zdraví. Když se nám nedaří, tak jsme sklíčení, mrzutí, apatičtí. Ve společnosti se s nástupem globalizace objevují dva typy zaměstnání. Prvním typem jsou taková zaměstnání, která jsou společností akceptována jako potřebná. Jsou navíc morálně společností kvitovaná, ale bohužel jsou minimálně odměňovaná. Jako příklad si můžeme uvést pečovatelky, zdravotní sestřičky, které se starají o nemohoucí doma atd. Společnost je nutně potřebuje, ale finanční ohodnocení je tristní. Druhým typem zaměstnání je takové, které sice společnost také akceptuje, ale morálně jsou na druhé straně, než pečovatelky. Jedná se například o bankéře, finanční poradce, kouče volného času, spekulanty atd. Jsou to lidé, kterým nevadí, že jiní lidé mají plat mnohem nižší, než oni sami. Spekulují na burzách, finančních tocích a snaží se neurvale od druhých lidí vytáhnout co nejvíce peněz. To je prostě realita dnešní společnosti, která je spjata s kapitálem stále těsněji. Dnes existuje trh se vším. Můžete si na něm koupit drogy, domácí zvířata, použité protézy, ale dokonce i lidské orgány. Na internetu je možné všechno. Trh prostoupil celu globální společností.
Nicméně si představme, že by to mohlo být i obráceně. Jedná se o myšlenkový experiment o budoucí společnosti, která nebude deptána kapitálem. Zaměstnání, která jsou dnes nespravedlivě odměňována, ale jsou morálně společností podporována, by byla odměňována mnohem lépe a to právě na základě potřebnosti pro společnost. Jsou totiž věci, které nám digitalizace a robotizace jen tak nenahradí. Pečovatelky sice může nahradit robot pečovatel, ale stejně nenahradí lidsky kontakt, pohlazení nebo lidské teplo. Zaměstnání a profese, které jsou dnes sice společností tolerovány, ale je jimi morálně opovrhováno, by se eliminovaly. Doba, kdy je člověk člověku vlkem a z lidí se stávají predátoři, by byla minulostí. Jenže jak takové nové společnosti docílit? Jednou z možností je, že by se zavedl stát, který bude přátelský. Nebude o lidi pečovat s naprostou precizností, ale bude říkat, co je dobré dělat. Samozřejmě si ponechá regulační zásahy do společnosti, ekonomiky atd. V nové společnosti přeci nemůžeme být nepřátelé, ale musí se spolupracovat.
Dnes je situace ale zatím obrácená. Téměř každému je jedno, zda jeho honba za kapitálem dopadá negativně na skomírající životní prostředí, které se brání. Nebo téměř nikomu nevadí, že na náš luxusní způsob života musí pracovat lidé, děti, kdesi na druhém konci světa. Tržní společnost a její ideologie „použij a zahoď“ vládne vysněnému západnímu způsobu života. Korporace, které vyvíjejí tlaky na vlády, parlamenty, ale i jednotlivce určují běh dějin. Dokud se jim lidé nepostaví nebo alespoň se jim nepostaví volené parlamenty, tak bude problém hlubší a dopadající na všechny. Bez rozdílu, zda my žijeme v České republice, Evropské unii, Rusku nebo Africe. Žijeme spolu na jedné planetě, kterou nyní utváříme svým chováním. Dokážeme budovat, ale čím dál více spíše ničit.
