Mgr. Jan Klán

Proběhnuvší sněm hnutí STAN vyslal jasný signál voličům. Nevolitelná strana! Odpovědnost nulová, předseda hnutí Vít Rakušan dal jasně najevo, že odstupovat nehodlá. Protikandidáta na post předsedy neměl. Zvolen téměř jednohlasně jako Klement Gottwald nebo Leonid Iljič Brežněv či Vladimír Putin. Tím podobnost s režimy, kde se společnost řídí autokraticky, ale zdaleka nekončí.

Éru současného ministra vnitra a bývalého starosty Kolína můžeme definovat i jako Rakušanův absolutismus. Od nátlaku na bývalého policejního prezidenta (vzpomínáte na V. Noska), přes různé „signály“ do společnosti, že si ministr a jeho úřady posvítí na všechny, kdo se jen trochu jinak budou vyjadřovat o konfliktu na Ukrajině, než je vládní narativ. Zastrašování je dalším důkazem, že se současná vláda vydala cestou, kterou si před volbami nikdo nedokázal ani představit.

Dalším jasným důkazem, že se v naší zemi zavádí pravicová autokracie je účelové blokování „dezinformačních“ webů. Na to neměla vláda žádné právo – ať už odborné nebo soudní rozhodnutí. Vláda ale zatlačila na soukromé provozovatele, aby nepohodlné weby jako vnitřního nepřítele zablokovali. Na dobu dvou měsíců zmizely, tak jako mizeli lidé v době Protektorátu a stalinismu, ty weby, které byly označeny za nevhodné. Máme tu informační nesvobodu, kterou lze srovnávat informační nesvobodou První republiky.

Tím to ale nekončí. Vytvoření nového útvaru, který bude „honit“ proruské šváby, jak sám prohlásil ministr vnitra, dává tušit, že se vracíme hodně hluboko do minulosti. Rétorikou to nápadně připomíná nejen období Protektorátu, ale také období Haškova Rakouska-Uherska, kdy se pojmy jako šváb, nepřítel Rus, používaly jakožto běžný slovník. Důkazy jsou jasné. Vše svědčí o tom, že se pravicová vláda zhlédla v době dávno minulé i s přebíráním tehdejších policejních praktik.

Posledním pokusem, jak upevnit svoji ministerskou moc, nám Rakušan předvedl v podobě návrhu na rozšíření diskriminačních lustračních zákonů. Tyto zákony platí od začátku divokých devadesátých a zamezují bývalým čelním představitelům KSČ a jiným kádrům z doby před rokem 1989 působit ve státní správě. Zákony měly původně platit omezenou dobu, ale v duchu Havlova humanismu platí dodnes. Nevztahují se však na ministry. To chce Vít Rakušan změnit směrem k Andreji Babišovi. Aneb když jej nedokážu porazit ve volbách, tak jej vykážu z veřejného života: „Říšským občanem jest pouze státní příslušník německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši“?

Tyto příklady nám jasně ukazují, jak se pomalu pod rouškou „ochrany“ demokratických hodnot sama demokracie omezuje. Vít Rakušan, předseda strany, kde se zavírali oči před organizovaným zločinem, a jako člen s nízkým číslem členského průkazu, dostal od své politické sekty (podle počtu členů) mandát pro roli lustrátora a diktátora, který vytváří pravidla umlčující kritiky. Přesně ty kritiky, kteří poukazují na mafiánské praktiky v jeho hnutí, korupční kauzy nebo jiné nesrovnalosti. Případně vyjadřují svůj názor na to, co se děje daleko od Prahy na Ukrajině. Lidé si tohle musí jasně uvědomit a v jakýchkoliv volbách dát jasnou stopku těmto S(A)TANským praktikám, které znamenají návrat do českých nejtemnějších dějin.