Demokratická malátnost
Lidé začínají být nespokojeni se současným stavem demokracie jako formou vlády a správy věcí veřejných. Celosvětová nespokojenost s demokracií je na svém vrcholu, jak ukazuje studie prestižní Univerzity v Cambridgi. Nespokojenost je nejvyšší od roku 1995. Jak je možné, že lidé jsou čím dál více nespokojeni s demokracií? Vždyť po roce 1989 všichni hlásali, že je to jediná forma vlády, která funguje a je přímo spojena s lidmi, kteří si volí své zástupce do různých zákonodárných a zastupitelských sborů. Jenže před 30 lety nikdo netušil, že postupem času přijde to, co dnes můžeme nazvat „vše na prodej“. Za peníze si dnes koupíte všechno. Dokonce i lepší zdravotní péči. Zdraví jako takové si nekoupíte, ale přístup k lepší péči ano. Zlomem v nedůvěře k demokracii byl rok 2008 a nástup finanční krize, kdy ji způsobili mocní bankéři a všechno nakonec musel zaplatit obyčejný daňový poplatník. Tato krize zároveň ukázala na fakt, že mnohé politické elity jsou zkorumpované a přímo i nepřímo napojeny na bankovní domy, potažmo byznys jako takový. Posledním zásadním zlomem, který přispěl k nedůvěře demokracie, byl rok 2015 a neřešená migrační krize, kde selhali snad úplně všichni – až na migranty a to ať už odešli ze své země z jakéhokoliv důvodu, tak byli vítězi a země Evropy poraženy. To lidé dodnes vnímají velice negativně a mají strach z budoucnosti.
Celkově se ale malátnosti z demokracie na globální úrovni vůbec nedivím. Když se podíváme na vývoj za poslední tři desetiletí, tak zjistíme, že za samotný úpadek demokracie jako formy vlády může úzká propojenost politických elit s těmi byznysovými. Známe mnoho případů, kdy byli politici upláceni soukromým sektorem, lobbistickými skupinami nebo farmaceutickými společnostmi. Rovněž nárůst dluhové agónie na celém světě vede k depresi z demokracie, která obyčejným lidem nepomáhá a mnohdy (naši republiku nevyjímaje) vytváří legislativní džungli, ve které se téměř nikdo nevyzná - až na právníky. Sami se podívejte na to, kolik se tvoří zbytečných zákonů. Často jeden zákon vylučuje druhý, jeho rozsah je několik stovek stran a „zakroucených“ paragrafů. Východiskem z tohoto neutěšeného stavu by byla legislativní inventura, kdy by se nepoužívané zákony zrušily, stejně i ty nadbytečné. Ruku v ruce s tímto konceptem musí jít i rozumné vydávání zákonů, které se tvoří v našem legislativním procesu a zabránit tak vzniku „paskvilů“. Je nutné „pročistit vzduch“.
V minulosti byl systém jednodušší, protože se netvořilo mnoho legislativních „paskvilů“ a existovala obecná pravidla, která byla dodržována. Nicméně s nástupem individualismu nastal nový problém, kdy se tato obecná pravidla stala nevymahatelnými a rozplizla se do ztracena. To posléze vedlo k vytvoření sousloví „že si mohu dělat, co chci“, pokud mně to zákon nezakáže. A tak se politické elity vrhly do práce a chrlením různých zákonů se snaží postihnout celý reálný život, což ale není možné, protože nikdy nedokážeme přesně odhadnout nějakou variantu, která může nastat. S tím souvisí i „nadvláda úředníků“, kdy se buď bojí nějak rozhodnout, případně rozhodují bez ohledu na daný zastupitelský nebo zákonodárný orgán. V krajní variantě rozhodují, jak se jim zachce bez ohledu na to, že by zhodnotili daný stav věcí.
Neschopnost politických elit řešit například problém s drahým bydlením nebo korupce v nejvyšších patrech politiky způsobuje ještě větší malátnost z dnešní formy demokracie. Lékem na tyto neduhy je zavedení radikálních řešení - zastropování výše nájmů, instrument vyvlastnění pozemků ve veřejném zájmu nebo více prvků přímé demokracie. Dalším fenoménem, který způsobuje erozi demokracie, jsou neustálé volby do všeho možného s krátkým časovým mandátem pro možnost něco změnit. Jisté řešení by spočívalo v prodloužení funkčního období volených funkcionářů a nastavení kontrolních pravidel. K tomu všemu si musíme připočíst značnou privatizaci veřejného prostoru a máme zde smrtící koktejl pro demokracii, která selhává při řešení denních problémů. Poté se nemůžeme divit nástupu populistů nebo autokratů k moci, kteří pro šíření svých požadavků, nápadů a své prezentace využívají sociální sítě, které rovněž ovlivňují podobu dnešní demokracie.
Problémy v současném chaotickém světě budou narůstat, a pokud se demokracie „nevzpamatuje“ z agónie, tak už ani jako bájný pták Fénix nevstane nikdy z popela. Demokracie si musí uvědomit (respektive elity, které ji utváří), že se svět změnil a že je nutné zavést jasná pravidla pro všechny. Nikoho nezvýhodňovat nebo naopak více trestat.
