Mgr. Jan Klán

Victor Gilinsky
Victor Gilinsky je fyzik a v době Fordovy, Carterovy a Reaganovy vlády byl komisařem americké jaderné regulační komise.
Bidenova administrativa zveřejnila 27. října odtajněnou verzi dokumentu Nuclear Posture Review (NPR), který vypracovalo ministerstvo obrany na základě pověření Kongresu a který popisuje politiku administrativy ohledně úlohy jaderných sil USA. Ve srovnání s předchozí verzí, kterou Trumpova administrativa vydala v roce 2018, působí méně agresivně a zpřísňuje rozsah možností použití amerických jaderných zbraní. V mnohém se však překrývá. Hlavními hrozbami zůstávají Čína, Rusko, Severní Korea a Írán. A americké jaderné síly jsou popsány jako určené k odvrácení jaderných (a konvenčních) strategických útoků na Spojené státy a jejich "spojence a partnery" a k převaze, pokud dojde k válce. Různí analytici již NPR podrobně rozebrali. Zůstávají však nezodpovězené základní otázky: Kdo přesně jsou spojenci a partneři, kterým Spojené státy poskytují jadernou ochranu? A proč země rozšiřuje jaderné záruky na odstrašení konvenčních útoků na tyto spojence a partnery?
Spojenci a partneři. Zdá se, že "spojenci" jsou určitou kategorií, ale v NPR není uveden žádný konkrétní seznam. Příliš nepomůže ani webová stránka ministerstva obrany, která uvádí pouze "příklady" spojenectví USA - 29 členů NATO a Austrálii, Nový Zéland a Maroko [sic]. Japonsko a Jižní Korea zřejmě spadají do kategorie spojenců mimo NATO, která zahrnuje asi tucet zemí. Vztahuje se na všechny z nich americký deštník? NPR nám to neříká.
NPR je ještě nejasnější, pokud jde o "partnery". Ministerstvo obrany stírá rozdíl mezi spojenci a partnery a uvádí pouze, že partnerství je méně formální než aliance. Do kategorie chráněných partnerů jistě patří Izrael, přestože má vlastní obrovské jaderné síly (což americká vláda veřejně nepřiznává), a pravděpodobně i Saúdská Arábie. Obě země se v poslední době chovaly ve vztahu k válce na Ukrajině vyloženě neochotně, což naznačuje, že ochrana ze strany USA s sebou nenese reciproční závazky. Ministerstvo označilo Kolumbii za "nejbližšího partnera Spojených států v Latinské Americe", takže ji musí zahrnout. Ministerstvo obrany se rovněž zmínilo o "významném partnerství s Indií". Uvádí, že má 76 partnerství, přičemž každý rok přibývají dvě nebo tři. Vztahují se na všechna z nich jaderné záruky? Pravděpodobně ne, ale v odtajněném NPR se to neuvádí. Možná se jedná o plovoucí kategorii, přičemž Spojené státy kdykoli rozhodnou, kdo do ní patří a kdo ne. V každém případě americká veřejnost neví, na které země se vztahují jaderné záruky USA, a to je problém, protože to může potenciálně vést Spojené státy k jaderné válce a stát se terčem.
Jaderná reakce na konvenční útok. Ochrana zemí bez jaderných zbraní před jaderným útokem je pochopitelná. (Méně jasné je, proč by Spojené státy poskytovaly záruky zemím, které mají vlastní jaderné zbraně.) Proč by však Spojené státy souhlasily s tím, že budou chránit tyto země svými jadernými zbraněmi před konvenčním útokem, a případně by se tak dostaly do pozice první země, která by porušila tabu týkající se použití jaderných zbraní?
Myšlenka odpovědět na konvenční útok jadernými silami USA pochází z dob studené války, kdy se západní Evropa musela bránit proti početní převaze sovětských sil. Ani tehdy to nedávalo smysl, v neposlední řadě proto, že západní Německo, které Spojené státy bránily, se nechtělo stát jaderným bojištěm. Robert McNamara mi po letech, kdy už byl ministrem obrany, řekl, že přestože to bylo v americké doktríně, byl rozhodnutý nepoužít jaderné zbraně proti jakémukoli sovětskému konvenčnímu útoku. (Ptal jsem se, zda o tom řekl Georgi Bundymu a prezidentu Kennedymu. "Ne," řekl, "považovali by mě za slabocha." To nám o rozhodování o jaderných zbraních hodně napovídá).
 
Z NPR jasně vyplývá, že důvodem, proč se stále držíme této doktríny, která předpokládá první použití jaderných zbraní ze strany USA, i když hlavní důvod k tomu vyprchal, je to, že to požadují spojenci a partneři: "Rozšířené jaderné odstrašení USA je základem tohoto přístupu a spojenci a partneři si mohou být jisti, že Spojené státy jsou ochotny a schopny odstrašit celou řadu strategických hrozeb, kterým čelí, ať už v krizi, nebo v konfliktu." NPR Trumpovy administrativy z roku 2018 je v tomto bodě svým způsobem přímočařejší: "samotné konvenční síly jsou nedostatečné k ujištění mnoha spojenců, kteří pro svou bezpečnost oprávněně přikládají rozšířenému jadernému odstrašení USA obrovskou hodnotu."
To naznačuje, že spojenci a partneři vrtí psem USA. To je však hudba pro uši jaderného zbrojního establishmentu, který toho využívá k zajištění štědrého financování: "Modernizace americké jaderné triády a regionálních schopností jsou základními prvky rozšířených závazků USA v oblasti odstrašování. Pouze pokud Spojené státy dokážou odvrátit strategický útok proti vlasti, mohou si být spojenci a partneři jisti, že regionální závazky USA v oblasti rozšířeného odstrašování jsou důvěryhodné." Stručně řečeno, aby Spojené státy důvěryhodně splnily požadavky spojenců a partnerů, musí se chránit tak účinně, aby k jejich ochraně mohly beztrestně použít své jaderné síly. K tomu je zapotřebí spousta hardwaru.
Informační list ministerstva obrany NPR uvádí následující vysvětlení důležitosti tohoto opatření: "Globální alianční a partnerská síť USA je vojenským těžištěm". To odkazuje na koncept "Schwerpunkt" ("těžiště") pruského generála a vojenského teoretika Carla von Clausewitze, který popisuje vojenskou doktrínu USA. Ministerstvo jej popisuje jako "zdroj síly, který poskytuje morální nebo fyzickou sílu, svobodu jednání nebo vůli jednat". Jinými slovy - podle názoru ministerstva, který zřejmě podpořil i Bílý dům - jaderné zbraně spojují globální síť, která Spojeným státům poskytuje celosvětovou moc, včetně moci ekonomické. Tato moc je výhodou pro jaderné ručení za riziko pro "spojence a partnery".
Civilní kontrola. Tato domnělá ústřední role v globální síti staví jaderné zbrojovky do tak silné pozice, že se téměř vymykají politické kontrole. Samozřejmě, že civilisté mohou stále ještě zasahovat do některých okrajů, přesouvat některé finanční prostředky odtud tam, ale jít nad tento rámec - například přijmout politiku "žádného prvního použití" - by podle tohoto způsobu uvažování ohrozilo roli Ameriky jako vůdce globální sítě. Protože odstrašení je pouze v mysli protivníka, musí se jaderní odborníci vyhnout jakémukoli náznaku nejistoty ohledně ochoty Spojených států použít sílu. Obezřetnost se snadno zaměňuje se slabostí. Nic není pro amerického představitele národní bezpečnosti nebezpečnější než podezření ze slabosti - jak dokládá McNamarova důvěra, kterou mi projevil. Potřeba neustále rozptylovat obavy spojenců a partnerů prokazováním "důvěryhodnosti" ochoty použít sílu vychyluje rozhodování o jaderných zbraních nebezpečným směrem.
Budoucí riziko. Mohou Spojené státy, Rusko a rostoucí Čína neustále zdokonalovat své jaderné síly, přičemž nové generace jejich analytiků budou neustále hledat způsoby, jak tyto síly využít pro politické výhody, a přitom neudělat chybu se smrtelnými následky? Možná mohou, ale na jak dlouho? Lidstvo mělo štěstí, že přežilo studenou válku. Tu už máme za sebou, ale zbraně stále vnucují uživatelům svou logiku. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o životě a smrti v jednotlivých zemích může být nutné učinit během několika minut, každá země, která disponuje jadernými zbraněmi, přenechává tuto pravomoc svému národnímu vůdci. Takový vůdce může situaci vyhodnotit zcela jinak než například profesor odstrašování. Prezident Putin nám všem v tomto směru dal lekci svou válkou na Ukrajině. V jádru spočívá problém v samotné existenci jaderných zbraní. Tomuto problému nelze uniknout.
 
NPR tvrdí, že Spojené státy usilují o "svět bez jaderných zbraní", ale vše v něm ukazuje opačným směrem, k zachování současného stavu. Zrušení jaderných zbraní je prozatím nereálný cíl, ale stejně tak je nereálná představa, že současný stav může pokračovat donekonečna. Cíl zrušení jaderných zbraní bude vždy nereálný, pokud o něm nezačneme mluvit.
 
Odkaz na originální článek: https://thebulletin.org/2022/11/what-the-new-posture-review-says-and-does-not-say-about-the-future-of-nuclear-weapons/?utm_source=Newsletter&utm_medium=Email&utm_campaign=ThursdayNewsletter11172022&utm_term=Biosecurity&utm_content=NuclearRisk_NPRSays_11152022#post-heading
Z angličtiny přeložil: Jan Klán
Obrázek: Pixabay