Mgr. Jan Klán

Po delší době se opět ozvala iniciativa Milion chvilek pro demokracii, která svolává protest do hlavního města. Naposledy se tento spolek ozval na konci loňského roku (2018). O co ale skutečně jde? Jedná se o spolek, kterému vadí, jak dopadly demokratické volby. Ať už do Poslanecké sněmovny v roce 2017 nebo ty prezidentské. Primárně spolek bojuje proti dvěma ikonám: Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Obě dvě ikony, dle jejich názoru, ohrožují fungování demokracie a to přes to, že byli tito pánové zvoleni v demokratických volbách na základě rozhodnutí voličů, kteří přišli k volbám. Tentokrát tomuto spolku vadí výměna ministrů ve vládě Andreje Babiše, což je ale výsostné právo předsedy vlády. Svolává proto demonstraci a po sociálních sítích se šíří pozvánka jako lavina. Termín je také známý. Bude se opět demonstrovat a skandovat: demisi! Má ale „ulice“ právo požadovat demisi po někom, kdo byl zvolen v demokratických volbách? Jistě mi dáte za pravdu, že na ulici a v davu můžete provolávat, co chcete. Jenže si musíme řádně rozklíčovat, kdo vlastně stojí za výše uvedeným spolkem.
Jedná se o spolek nespokojených lidí, kteří jsou nespokojeni se současným stavem naší demokracie. Proto si oněch několik nespokojených tento spolek založilo, zapsalo a zřídilo transparentní účet. Poté požádalo několik bohatých lidí, korporací, společností, aby je sponzorovali. Když nahlédnete do transparentního účtu onoho spolku, tak zjistíte, že krom jednotlivců, přispívají na činnost i mnohé soukromé společnosti. Ve své podstatě je založena charita, kde se skládají lidé na to, aby ochránili českou demokracii. Prý je v ohrožení. K ochraně demokracie se navíc připojují nevládní neziskové organizace, které jsou rovněž horlivě dotovány soukromým kapitálem, případně Americkou ambasádou v Praze. Vše je k dohledání. Ostatně iniciátoři se tím nijak netají. Někteří lidé ale zatím stále neprozřeli nebo mnohdy ani nechtějí prozřít.
Ze všeho plyne, že se mnozí nespokojili (a nikdy nespokojí) s výsledky demokratických voleb. Pomocí sociálních sítí se tito lidé snaží demokracii změnit na svoji demokracii (rozumějme opakovat volby do doby, než zvítězí jejich kandidát). Jako komparzisty (přesněji užitečné idioty) si k tomu všemu zvou dobrovolníky, kteří si za to ještě (dobrovolně v zájmu demokracie!) zaplatí. K demokratické společnosti samozřejmě patří možnost pořádat demonstrace a říkat, že jsem nespokojený, ale tohle je spíš pseudo demonstrace a za vším hledejme politické konkurenty Babiše a Zemana. Primárně se bojuje proti těmto dvěma (případně i dalším) politikům, ale neřeší se podstata problému: samotná eroze demokracie, kterou paradoxně charity za demokracii ještě více prohlubují. O složení parlamentu a o tom, kdo bude prezidentem, naštěstí nerozhoduje ulice, ale lidé ve volbách. Obráceně jsme to tady už jednou zažili přesně před 30 lety. Výsledky tehdejšího procesu se nám dnes dostavují v podobě nenápadného rozkládání nabyté svobody právě pomocí různých donátorů, dobrovolníků, kteří přispívají charitě za demokracii.