Mgr. Jan Klán

Možná jste se někdy zamýšleli nad tím, zda se cítíte být více jako Čech, Moravan, Slezan nebo jako Evropan. Osobně se nejprve cítím být Čechem, až poté jako člen evropského společenství. Jsem hrdý na svoji vlast, domovinu. I když si o jejich představitelích často mohu myslet, co chci. Někdo může namítnout, že tyto a následující řádky zavání určitou formou nacionalismu. Nicméně tomu tak není. Inklinace k hrdosti na svoji vlast není tvrdým nacionalismem, jak jej známe z 20. století. Řadím tuto inklinaci do jisté formy vlastenectví. Přeci jen jsme hrdi na své zvyky, kulturu, tradice, historii. Tohle má každý národ. Vždy jej něco spojuje a chrání si to. Pokud tomu tak není, tak buď splyne s jinou kulturou, nebo zmizí z lidských dějin. Z dějin známe oba dva případy.
K Evropanství se dnes tolik nepřihlíží, protože samotný projekt identity s Evropskou unií je chybný. Pokud bychom to vzali čistě geograficky, tak Evropany je velká rodina různých národů. Ty většinou v minulosti spolu vedly války, územní spory atd. Evropská unie měla za úkol jednotlivé státy sjednotit, aby už nedocházelo k různým národním nebo jiným třenicím. Nicméně se z unie stal byrokratický moloch, který má své centrum v Bruselu a vůbec neví, co se odehrává na periferii. Odliv národních suverenit směrem k Bruselu zasel právě problém s nacionalismem, kdy jsou na vzestupu různá extrémistická hnutí, která většinově hrají na notu silného nacionalismu. Namísto toho, aby bylo podporováno vlastenectví, kdy jsou lidé hrdi na svoji zemi, tak je buď volání po tom nacionalismus úplně vymazat jako něco špatného, nebo eliminovat. To posléze vede k rozladění občanů, kteří se začínají bát cizího. Ať už se jedná o migranty nebo různé vrstvy vlastního obyvatelstva.
Osobně nejsem žádný obdivovatel Evropské unie, ale ani nejsem zastánce rychlého opouštění tohoto spolku, protože minimálně zabezpečuje ochranu proti nějakému konfliktu na kontinentě. Pokud bychom z Evropské unie vystoupili, tak bychom neměli žádnou obranu ani zastání. Poté je koncept EU důležitý z hlediska ekonomiky. Musíme si uvědomit, že 80% našeho exportu jde do zemí EU. Británie je v tomto ohledu jinde, když vyváží 40%. Takže spěšné vystoupení by napáchalo samou škodu například zavedením cla. Jak ale říkám, tak si mohu o Bruselu myslet své, protože více nařizuje, než aby poslouchal, co trápí jednotlivé členské země. Tohle se musí změnit. Ale nezměníme to jen stěžováním nebo nadáváním. V Evropě musíme mít takové zástupce, které budou hájit primárně naše národní zájmy. Odtud právě onen koncept vlastenectví ve vztahu k češství nebo evropanství.
Troufnu si tvrdit, že lidé v naší republice se cítí být nejdříve občany svého státu, až poté občany Evropské unie. Primárně tedy staví na češství. Chrání kupříkladu měnu – korunu, před zavedením eura. Nechce, aby naše historie byla měněna a přizpůsobována měnícím se podmínkám. Jsme poslední západní Slované, kteří vždy chtěli patřit do Evropy a také tam patří. Ostatně Evropa je velký kontinent a rozdělovat ji jen na základě geopolitiky nebo politické geografie je cesta do problémů. Celé to poté může vést z pekla do pekla. Evropa a její národní státy mají svoji vlastní historii. Projekt EU žije čtvrtstoletí a od počátku se potýká v problémech. Není ale nutné jej záměrně rozbíjet, protože to by vedlo k ještě větším problémům, než jsou dnes. Je vždy jednoduché něco zničit, ale něco postavit nebo opravit je mnohem složitější.