Byrokratistán
Žijeme v době digitální, kterou někteří zatracují, jiní vyzdvihují. Oba dva tábory se shodují na tom, že její nástup bude mít značný dopad na fungování společnosti. V uplynulém desetiletí všichni očekávali, že s nástupem elektronizace státní správy ubude byrokracie a pověstného papírování. Bohužel se tak nestalo. Často nastal pravý opak, kdy papírování neúměrně narostlo a navíc po vás úřady chtějí čím dál více věcí, které ani vědět nepotřebují. Nicméně tohle není jen problém státní správy jako celku, ale rovněž i soukromého sektoru, který využívá tytéž prvky k získávání vašich osobních dat. Možná si to často ani neuvědomujete, ale stačí, když se podíváte na nějakou tu žádost o vstup do věrnostního programu té či oné korporace, obchodního řetězce atd. Všichni vás lákají na body, slevy, jen aby se roztáčela kola konzumu a odbytu výrobků. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že věrnostní body jsou nám vlastně k ničemu a slevy zase nejsou tak výrazné, jak se může na první pohled zdát. Samozřejmě existují vzácné výjimky. Ale i přes to na vás všude číhají nástrahy zneužití vašich osobních dat. V prvním případě stát vaše data potřebuje jednak pro vaši identifikaci, ale rovněž ochranu. Není ale důvod, aby si úřady mezi sebou vaše informace nesdělili. Měli by přeci mít jednotný systém informování. Je to jedna a ta samá státní správa našeho státu. V druhém případě chce soukromý sektor vaše data ne proto, aby vás chránil nebo identifikoval, ale aby vám šil na míru reklamu, kterou vytvoří na základě sledování vašeho spotřebitelského chování. To vše díky digitalizaci.
Již od prvních pokusů o elektronizaci státní správy všichni slýcháme, že úřady mají obíhat data (doklady) a ne lidé. Je to jakási mantra, kterou se zaštiťují všichni ti, kdo chtějí blaho pro všechny lidi. Nicméně jsme se za posledních minimálně deset let téměř nikam neposunuli. Je sice pravdou, že došlo k nástupu Czech-pointů, které usnadnili například získávání výpisu z rejstříku trestů nebo vytvoření datových schránek. V neposlední řadě je i drobným krůčkem elektronický občanský průkaz. Ten vás ale limituje v tom, že ne všechny úřady umožňují se svojí agendou skrze onen průkaz komunikovat. Lidé očekávají změnu, aby ubylo papírů a vše šlo vyřizovat svižněji a rychleji. Na kritice této věci získává body Pirátská strana, která si jako vlajkovou loď vzala do vínku právě digitalizaci státní správy. Nedivme se, když jsme zahaleni různými papíry, kde se na vás chrlí dotazy, které mnohdy ani sám tázaný neví.
Do celého procesu nám vstupuje nechuť některých lidí digitalizaci státní správy někam posunout. Chápu různé obavy, že by mohla uniknout data, ale pokud svá data vystavuji všanc soukromému sektoru, tak proč bych je nemohl dát primárně státu jako dohlížiteli? Osobně nemám problém s digitalizací, ale je nutné i zvažovat různé negativní dopady. Včetně toho, že nevíme, jak dlouho zůstane digitální informace uchována. Zároveň nám do celého procesu vstupuje i generační obměna lidí. Je stále mnoho těch, kdo s elektronikou neumí zacházet a jsou rádi za papírovou verzi. Logicky by tedy přicházelo v úvahu nastavení přechodného období, kdy bude existovat jak elektronické podání, stejně i písemné. Není to nic proti ničemu. Alespoň nám občanům ubude starost si brát třeba dovolenou na vyřizování úřadů a vše vyřídíme v klidu ze svých domovů. Poslední dobou ale nabývám dojmu, že digitalizaci státní správy snad blokují sami úředníci, protože se bojí, aby nepřišli o práci. Případně ji některé lobbistické skupiny oddalují, případně předražují, aby se přiživily na veřejných penězích. Radikální levice se musí snažit zavést digitalizaci státní správy, tak aby se usnadnil život lidem v dnešní chaotické době. Rovněž ale musí brát v potaz, že s nárůstem digitalizace mohou zmizet místa úředníků. Neexistují totiž jen samé klady. Vše má svůj rub a líc.
