Bezpečné nebezpečí
Po delší době se opět spáchal na evropské půdě násilný akt, kdy narušený jedinec vjel automobilem do lidí (sobota 7. 4. 2018). Ano, scénář je stejný jako přes kopírák. Už tento příklad známe z Francie a Německa. Automobil je zde použit jako zbraň. Výsledkem je chaos, zmatek, mrtví a zranění. Je jedno, kdo tyto činy páchá a za jakým účelem. Vždy je to zavrženíhodný čin, který rozsévá jen zkázu a smrt. Má za cíl šokovat a oslabit morálku. Z jednoho úhlu pohledu má oslabit morálku většinou „západních“ lidí, když útočí například nějaký islámský fanatik a snaží se vehnat tyto lidi do strachu o své životy. Z druhého úhlu pohledu útok může spáchat i příslušník daného státu, který je buď psychicky narušený (občas se to stane) nebo člověk, jenž se určitým způsobem zradikalizoval ve vztahu k nějakému náboženství (typicky dnes islámu). Každopádně i on chtěl nějakým způsobem šokovat. Tentokrát ale ve vztahu třeba k upozornění na nějaký problém v dané společnosti. Díky těmto věcem se evropská společnost vyvinula do vyšší fáze nebezpečí. Tato nová fáze rozvoje má ale více negativ, než pozitiv.
Evropa se ve všech možných směrech chtěla podobat USA, a proto si ustavila Schengenský prostor. Ten zahrnuje volný pohyb osob, zboží a kapitálu. Vzhledem k tomu, že se v tomto prostoru může pohybovat každý, tak zákonitě narůstá riziko, že se někde něco přihodí. Je to dáno tím, že téměř nikde není nic striktně kontrolováno. Sice se nám může zdát, že žijeme v relativním bezpečí, ale vždy je to pojem pouze relativní. Necháváme se často ukolébat tím, že se vlastně nic neděje a sami sebe utvrzujeme v tom, že se ani nic stát nemůže. Máme totiž tajné služby, které nikdy nespí, ale zároveň skoro nic nezjistí. Takže se jedná o falešnou ukolébavku. Celá společnost v Evropě žije a troufnu si tvrdit, že v některých ohledech je i záměrně udržována, ve stavu trvalého nebezpečí. Jsme neustále konfrontováni s neznámým a také silně odlišným. To v nás vzbuzuje značný strach. Poté se k tomu přidají teroristické útoky a vše se nám najednou potvrdí. Trvalý stav nebezpečí totiž vyhovuje určitým skupinám, jako například teroristům, zájmovým skupinám nebo i samotnému kapitálu. Nárůst nebezpečí ve vztahu k různým vražedným útokům v Evropě je daní za volný pohyb osob bez jasného omezení.
Vím, je těžké zabránit nějakému šílenci, aby automobil použil jako vražedný nástroj. O tom žádná, ale bezpečnostní složky jakéhokoliv státu mohou těmto problémům předcházet. Lze například regulovat dostupnost automobilů. Problém ale spočívá v tom, že dnes je to natolik dostupný stroj, že jejich regulace je obtížná. Zdá se tedy, že tomuto problému zabránit nepůjde. Nicméně systematické kontroly v rámci psychologických testů by něco mohly odhalit, ale nejedná se o žádnou spásu. Ze všeho logicky plyne, že nárůst nebezpečí jako celku je daní za blahobyt, kdy individualisticky dostupné osobní auto se přeměnilo ve vražedný nástroj. Jedná se o negativum, které v dohledné době nezmizí. Pohyb lidí samozřejmě můžeme dále kontrolovat fyzicky na hranicích. V tomto případě se minimalizuje možnost, že by nějaký „podivín“ přejel z jednoho státu do druhého.
Jak jsme všichni ukolébáváni falešným pocitem bezpečí, tak vlastně žijeme ve společnost bezpečného nebezpečí. S rizikem jsme se vlastně sžili. Víme o něm, že je všude kolem nás, ale zároveň věříme tomu (byť si to někdy nepřipouštíme, že nás stát ochrání. Pokud by to totiž neudělal, tak by na něj byl vyvinut tlak, aby tyto složky privatizoval. I já věřím našim bezpečnostním složkám, i když k nim mám své výhrady, ale i díky nim je nám všem umožněno žít v naší republice své „bezpečné životy“.
