Až na úplné dno?
Tak jsme si připomněli 50 let od intervence vojsk Varšavské smlouvy do tehdejší Československé socialistické republiky. Při té příležitosti se konaly pietní akce, které měly tuto událost připomenout. Ne jinak tomu bylo v Praze. U budovy Českého rozhlasu měl svůj projev předseda vlády Andrej Babiš. Měly se zde uctít oběti tehdejší doby, které byly z valné část zapříčiněny chaosem, který při intervenci nastal. Zdánlivě poklidná pieta se ale změnila v demonstraci proti Andreji Babišovi. Položme si s tímto problémem jednoduchou otázku. Opravdu je nutné využívat/zneužívat jakékoliv pietní akce k tomu, aby přerostla v demonstraci vůči někomu/něčemu? Z logiky slušnosti určitě ne. Nicméně dnešní společnost je natolik frustrovaná (zejména v Praze), že se morálka mnohdy nenosí. Odhlédněme v tomto případě od osoby předsedy vlády a podívejme se na celý problém jako na selhání demokracie.
To, že se protestuje proti něčemu nebo někomu, je v demokraciích naprosto v pořádku. Problém ale nastává ve chvíli, kdy je k demonstracím využito úplně všechno (děti ve školách, piety, různá shromáždění atd.). V tomto případě připomínání osmičkových výročí naší historie. Musíme si uvědomit, že i když se nám nemusí osoba předsedy vlády líbit, tak byl zvolen v demokratických volbách na základě demokratických pravidel. Co vlastně demonstrující chtějí? Politik přeci není odpovědný ulici, kde se shromáždí byť klidně i tisíce lidí. Ten je odpovědný svým voličům a ve volbách jej poté mohou demokraticky také odvolat. Připadá mi, že za celým tímto tyjátrem stojí „pražská kavárna“. Nic proti kavárnám nemám, ale toto slangové označení pro určitou skupinu lidí naprosto sedí.
Celé to ukazuje na jeden závažný problém v naší společnosti. Lidé už začínají být docela naštvaní na to, že se místo řešení problémů neustále zneužije jistý typ výročí k demonstracím proti někomu (některým to ale stále nedochází). Zajímavým úkazem v tomto případě je, že se demonstrace konají vesměs v Praze. Nikde jinde k takovým událostem nedochází. O čem to svědčí? O tom, že se v Praze žije (vždycky žilo) diametrálně odlišně, než v jiných částech republiky. Lidé v Praze často ani neví, jak se žije na nějaké malé vesničce a že tam půtky proti předsedovi vlády nikoho nezajímají. Tím nechci nijak hanit Pražáky. Jsou to lidé, jako každý jiný. Jen mají odlišný styl života i pohled na realitu. Je to způsobeno zejména tím, že Praha jako taková je nejbohatším městem. S tím souvisí, že se mnohem méně finančních prostředků přerozděluje zpět do celé republiky. Zde je zakopaný pes, kdy se společnost nachází v rozkladu.
Než zase bude někdo demonstrovat proti předsedovi vlády, prezidentu republiky, tak by si měl nejdříve uvědomit, kdy protestuje. Ve většině případů totiž nastává opačný efekt, kdy se může stát, že i když je Andrej Babiš trestně stíhaný předseda vlády, tak hnutí ANO může ještě více posílit, protože lidé mimo hlavní město tyto věci vnímají absolutně jinak. Právě ve vztahu k Praze. Navíc je nutné si uvědomit, že jak prezident, tak předseda vlády byli zvoleni naprosto legitimně. K tomu si přičtěme vliv médií, která rovněž říkají, kdo má být nebo nemá být v politice a vznikl nám účelově bludný kruh. Tohle už ale přeci není demokracie (vláda lidu), ale vláda úplně někoho jiného.
