Transparentní registr
Řada senátorů se rozhodla, že navrhne Ústavnímu soudu, aby zrušil registr smluv. Ano, ten samý registr smluv, který byl skloňovaným jménem neziskové iniciativy Rekonstrukce státu. Prý nám má vyřešit boj s korupcí a je představován jako spása naší republiky. Jenže není vše tak jednoduché a spíše se ukazuje, že registr smluv slouží k úplně jiným účelům. Již v době, kdy jsem zákon o registru smluv ostře kritizoval, tak jsem říkal, že se jedná o nástroj kapitalistické konkurence na oslabení pozice národního státu a jeho ekonomiky. Co mě k tomuto výroku vedlo? Zejména zjištění, že do registru smluv mají spadat všichni příjemci veřejných peněz a ti, co hospodaří s veřejnými penězi. Z toho plyne, že do registru musí spadat i neziskové organizace, někdy i soukromé společnosti a jiné subjekty, které přijímají veřejné peníze. Největší křiklouni z řad Rekonstrukce státu a byznysu však tvrdili, že to není nutné. Jednu dobu jsem říkal, že do registru mají spadat všichni bez rozdílu (tedy i soukromý kapitál, protože i on uzavírá smlouvy). Nepopírám jistý protikorupční potenciál registru smluv, protože se někdo může bát odhalení, když to či ono bude předražené. To ale není nijak spásné, protože nemáme funkční zákon o kontrole veřejných financí. Registrem smluv jsme se však posunuli někam úplně jinam a to do víru klasického kapitalismu, kdy právě konkurence může nahlížet do uzavřených smluv. O to tady celou dobu jde, aby soukromý kapitál viděl do karet tomu státnímu a účelově jej mohl ničit.
Čím více transparentnosti (chcete-li průhlednosti), tak tím více byrokracie, nepřehlednosti a útoků ze strany soukromého kapitálu proti státu. Často jsem byl osočován za kritiku, že prý registr nikoho nezničil nebo nepoškodil. Je zde ale výrazné ALE. Přeci kapitál nebude svoji konkurenci ničit hned. Vše se dělá pomaloučku a polehoučku, aby to nebylo tak okaté. Nehledě na to, že informace, které jsou v registru smluv uveřejňovány, mohou být vždy někým zneužity a globalizovaný trh je natolik mocný, že hbitě dokáže zprivatizovat vše, co mu přijde pod ruku. Je smutné, že registr smluv musí mít Česká republika a Slovensko. Jiné státy jej nepotřebují. Proč asi? Přijde mi, že jsou oba dva zmíněné státy jistým typem sociální a ekonomické laboratoře, kde si nadnárodní a soukromý kapitál zkouší své tahy vůči národním ekonomikám a státům. Ostatně podobně tomu bylo už v divokých 90. letech minulého století, kdy se z naší země stal pověstný zlatý důl a jezdili nám sem radit ekonomičtí kluci z USA.
Registrem smluv se naše společnost nechala chytit do pasti soukromým kapitálem. Ani bych neměl problém se samotným registrem smluv, protože v něm opravdu najdu zajímavé informace, ale mám problém s tím, že svléká stát do úplné nahoty. Naše republika však fungovala před registrem smluv, tak po registru smluv. Je na zvážení, zda registr smluv zrušit úplně, protože v něm nic nemusí uveřejňovat i ti lidé, kteří jsou například solárními barony. Nebo jej prostě předělat a zahrnout tam právě i ty subjekty, které po registru smluv nejvíce volaly. Obě dvě varianty jsou ve hře. Věřím, že Ústavní soud rozhodne ve prospěch státu, protože registr smluv povyšuje soukromé vlastnictví nad to státní a to je špatně. Obě dvě formy vlastnictví jsou přeci postaveny na stejnou rovinu a stát si své vlastnictví musí chránit, protože po něm dychtí soukromý kapitál a byznysmeni.
